Základní údaje
| Lit, medalony | Provenience: získáno z ateliéru autora. Protagonisté konceptualismu na Západě odmítli obraz jako zastaralou formu umění. Ruští konceptualisté z celé řady důvodů obraz zachovali, i když v reformované podobě. Zdá se mi, nemohu to tvrdit jistě, že sololit a emailové barvy pro účely malířství u nás před Kabakovem nikdo nepoužíval. V každém případě ruský konceptuální obraz začal využívat forem pouličních poutačů, tj. formy didaktického informativního nebo propagandistického, mimouměleckého předmětu. V ,,Domě tvorby Senež“, kde jsme často pracovali, jednou jmenovali ředitelem bývalého generála ve výslužbě. První, co udělal po svém nástupu do funkce, byl příkaz rozestavit na různých místech tabule s dlouhými citáty z posledních usnesení ÚVKS a z vystoupení generálního tajemníka. Tyto tabule se objevovaly na nejneočekávanějších místech, nejen v interiérech Domu tvorby, ale i například u jezera nebo v lese. Andrej Monastyrskij, který později spolu se skupinou Kolektivní akce vyvěsil na kraji lesa transparent s nápisem „NA NIC SI NESTĚŽUJI A VŠECHNO SE MI LÍBÍ, AČKOLIV JSEM TU NIKDY NEBYL A O TĚCHTO MÍSTECH NIC NEVÍM“, samozřejmě nevěděl o experimentech tohoto generála-avantgardisty.
Na mě osobně měly rozhodující vliv výstražné tabule, které je dodnes možné vidět na železničních stanicích v okolí Moskvy. Mám na mysli takové poutače, kde je namalován člověk, jak přebíhá přes koleje a řítí se na něj vlak. Obraz doprovází text: ,,Co je ti dražší, život, nebo ušetřená minuta?“ Někdy na takových tabulích místo muže s aktovkou bývá zobrazena holčička s copy a text zní: ,,Nepřebíhej přes koleje!“ V pestré žánrové různorodosti takových výstražných tabulí se vysokou kvalitou vyznačovaly především ty protipožární.
Obraz je vždy, i při vědomě plošném pojetí, jako např. u Mondriana, složitý vnitřní prostor. Prostorovost obrazu završuje rám, který vytváří efekt okna, za kterým se něco děje. Tabule, oproti tomu, je od počátku plošná, i když je na ní znázorněn prostorový objekt neukazuje, co je ZA ní, ale co je NA ní. Konceptuální obraz, který využívá estetické vlastnosti takové tabule, není tedy obrácen dovnitř sebe sama, ale ven, k jiným obrazům a také k problémům, které se obrazů přímo netýkají.
Viktor Pivovarov, 1996
Lit.: Viktor Pivovarov, Soňa a andělé: katalog výstavy
14. 3. – 26. 5. 1996, Sešit č. 3, Praha: Galerie Rudolfinum, 1996, s. 43–44.
Foto z |
Popis
O autorovi
Viktor (Vitalij Dmitrijevič) Pivovarov se narodil 14. ledna 1937 v Moskvě, tehdejším Sovětském svazu.
Vzdělání získal na Kalininově moskevském umělecko-průmyslovém učilišti mezi lety 1951–1957 a následně absolvoval umělecké oddělení Moskevského polygrafického institutu u A. Gončarova v roce 1962.
Pivovarov se věnoval ilustracím poezie a knih pro děti, výtvarně doprovodil více než padesát knih a spolupracoval s časopisy Murzilka a Vesjolye kartinki. Za ilustrace ke knize F. M. Dostojevského „Sen směšného člověka“ získal v roce 1971 zlatou medaili na Mezinárodní výstavě knižního umění v Lipsku.
Od roku 1967 byl Pivovarov členem moskevské skupiny Šretěnskij Bulvar, spolu s předními představiteli jako byli Erik Bulatov, Vladimir Jankilevskij, Ilja Kabakov a Eduard Štejberg.
Spolu s Kabakovem rozvinuli koncepci tzv. alb, která kombinují obraz s textem a přispěla k zařazení Pivovarova mezi autory Moskevského konceptualismu.
Od roku 1982 žije Pivovarov v Praze, kde jeho tvorba zaznamenala nový rozvoj. Jeho práce jsou ceněny jak v Česku, tak v Rusku a jeho výstavy se konaly po celém světě.
