Ján Mančuška patří k významným představitelům nastupující umělecké generace, která na přelomu nového tisíciletí formulovala svůj program, vymezující se vůči předchozím tendencím osmdesátých a devadesátých let. V roce 1996 vznikla skupina Bezhlavý jezdec, jejíž členové Ján Mančuška, Josef Bolf, Tomáš Vaněk a Jan Šerých se vzápětí prosadili na české scéně jako výrazní autoři, přestože každý později směřoval jiným směrem. Umělce skupiny spojoval zájem vztahovat se ke konkrétním příběhům a událostem vyrůstajícím z lokálního kontextu. Ironicky reagovali na tradici domácího kutilství a komentovali místní realitu. Ján Mančuška vytvořil v tomto období cyklus maleb upomínající na školení Vladimíra Kokolii, v nichž ale dokázal najít vlastní osobitý výraz. Abstrahované minimalistické malby tvořené subtilní kresbou charakterizuje ostrá barevnost. Přestože na první pohled působí abstraktně, vychází vždy z konkrétního motivu, jehož obrysy a tvary jsou v malbě jen naznačené. V následujícím období, které bylo bohužel předčasně ukončeno, se Mančuška zaměřil na konceptuální projevy, instalace a práci s jazykem a prosadil se na české a mezinárodní umělecké scéně jako jedna z jejích klíčových osobností.