Ladislav Sutnar začíná kolem roku 1960 vytvářet z barevných papírů koláže ženských aktů, které se následně stanou výchozím materiálem pro serigrafie cyklu The Strip Street a později i pro akrylem malované velkoformátové obrazy Venuší. Sám Sutnar v předmluvě k albu, které vydal vlastním nákladem v lednu 1963, vysvětluje, že inspirací mu byl jeho první newyorský byt na 52. ulici v bloku mezi Madison Avenue a Broadway na začátku 40. let: „Co by obecně vzato bylo tichou všední ulicí, se každou noc po jedenácté stalo pověstnou strip street známou daleko široko jako městské centrum sexu. … A teď když ta brutální ulice padla za oběť rozpínavé výstavbě šedesátých let a zmizela v nenávratnu, bych rád v tomto albu ukázal svůj osobní pohled na ty staré časy a na svlékající se vnadné ženy, které byly zcela neodmyslitelnou součástí scenérie striptýzové ulice.“ K stylu svých obrazů tamtéž dodává: „Každá kresba je vlnou interpretací dopadu rychlého, letmého nahlédnutí do potemnělé afrodizikální atmosféry pohybujících se ženských těl, která se chvějí, natřásají, vlní, kroutí a svíjejí. … K dramatickému přetlumočení těchto dojmů jsem si za výtvarný prostředek zvolil zvýrazněnou a tvarově oproštěnou siluetu pohybující se postavy, která kontrastuje s plochami vedle sebe kladených nelomených barev. Vizuální zkratka vyústila v opticky výrazný, jednoduchý obrazec. Název plakáty beze slov, uvedený v podtitulu tohoto souboru, poukazuje na typický plakátový design, který je pro grafické listy této série charakteristický.“