odborná expertiza PhDr. Rea Michalová, Ph.D. Uvedeno v soupisu díla V. Špály 1932, olej, 641, Růžové a bílé pivoňky (malý džbánek), 61 × 49 cm, Rottenberg [tehdejší majitel] (in: V. Špála, Soupis díla, Praha, 2002, s. 72) Provenience Kromě výtvarných kvalit obraz zaujme svým původem. Od Václava Špály ho dle údaje v soupisu zakoupil obchodník s uměním, židovský běženec z Polska Rottenberg, který prodával např. také díla Jana Zrzavého, Emila Filly a Josefa Čapka. V roce 1932 získal Rottenberg od Špály celkem devět obrazů kytic. Pozdějším majitelem obrazu se stal RNDr. Jaroslav Císař (1894–1983), matematik, astronom, novinář a diplomat, který byl mj. v letech 1918–1919 osobním tajemníkem prezidenta T. G. Masaryka ve Washingtonu a v letech 1920–1927 legačním tajemníkem na československém velvyslanectví v Londýně. Císař se obklopoval uměním a sbíral ho; jeho ženou byla vdova po malíři Miloši Jiránkovi, Antonína (roz. Zedníková). Po dobu jeho působení ve Velké Británii a na Maltě byla jeho sbírka deponována jako bezplatná zápůjčka v Moravské galerii v Brně. V knize Zdeňka Pousty „Jaroslav Císař, Astronom a diplomat v Masarykových službách“ (2016) se uvádí: „Z Císařovy sbírky moderního Z posudku PhDr. Rey Michalové, Ph. D. Předložené dílo „Růžové a bílé pivoňky“ je originálním, malířsky orchestrovaným a vitalistickým dílem Václava Špály, člena progresivně orientované Skupiny výtvarných umělců, skupiny Tvrdošíjní, člena a pozdějšího předsedy SVU Mánes, jednoho z nejvýraznějších představitelů české umělecké avantgardy, který patří mezi naše nejpopulárnější klasiky. Vytvořil si nezaměnitelný malířský styl, živený kubistickou, fauvistickou i expresivní tradicí, vyznačující se úderným rukopisem a živou, velmi specifickou barevností, omezenou na několik úderných tónů. Temná modř se stala natolik charakteristickým rysem jeho malby, že zpětně získala adjektivum „špálovská“. Roku 1947, na umělcově posmrtné výstavě v Mánesu, Jan Zrzavý neváhal prohlásit: „Byl z nás [Tvrdošíjných - pozn.] nejlepší.“ Svým fauvistickým založením se Václav Špála již v počátcích odlišoval od kolegů ze skupiny Osma, jejichž tvorba byla zaměřena více expresionisticky. Špálovy obrazy vždy ojedinělým způsobem reflektovaly bezprostřednost a živelnou radost z procesu malby, ale i nezbytný cit pro řád a smysl pro čistý barevný tón. V hledání úderného a okamžitě účinného výrazu uplatňoval Špála principy post-kubistické tvarové deformace a redukoval barevnost na dva, tři kontrastní tóny, aniž by popřel svůj základní vztah k přírodní skutečnosti. V letech 1923–1926 procházel tzv. zeleným obdobím. Do let 1927–1930 se datuje jeho modré období, malba v odstínech ultramarínu a pruské modři, i když tato barva zůstala heraldickým znamením jeho tvorby až do konce života. Špálova modrá vyjadřuje nebeskou čistotu, průzračnost vod, pomněnkové oči dívek a pradlen. Ohnivý dvouzvuk dotváří červená, barva životní síly a energie, barva hlíny, z níž se vypalují cihly – umělcův otec byl cihlářem. Václav Špála maloval posuzovaný obraz „Růžové a bílé pivoňky“ ve šťastném a úspěšném období, v době, kdy mu bylo osmačtyřicet let. Jeho tvorba byla ustálená v zásadním směřování a v rozsahu tvůrčích prostředků; proměňovala se především v dílčích výtvarných i významových aspektech. Jako by ve svém celku přesně zrcadlila vyrovnaný chod autorova života v pohodě rodinného kruhu, od roku 1932 ve vlastní vile na Ořechovce, navržené architektem Pavlem Janákem. Květiny symbolizovaly Václavu Špálovi krásu, svěžest, jas a životní pohodu. Soustředění se na tento zdánlivě prostý námět vyply-nulo zcela přirozeně z jeho intenzivního zájmu o přírodu. V jedné ze svých úvah se vyznal, jak ho znovu a znovu inspiruje letní krajina, vonné květy ve váze či zátiší s ovocem, jak citově prožívá barvu a spojuje ji se vzpomínkou a hudebností. Byla to mocná vlna vitalismu, na níž se celá jeho tvorba nesla a která také plně prostupuje obraz „Růžové a bílé pivoňky“. Předložené dílo „Růžové a bílé pivoňky“ je velmi neotřelou, malířsky nádherně rozehranou Špálovou kyticí, která vyniká nad jinými svým úchvatným souzvukem bílé a příslovečné „špálovské“ modře. Zelené užil malíř jen decentně, v oblasti listů a místy v pozadí, stejně jako žluté, která tu a tam oživuje sněhobílá květenství a jež ve formě dvou štětcových tahů akcentuje partii levé horní části plátna. Červená dovykresluje jemný florální motiv na drobnějším porcelánovém džbánku, a především tvoří kolorit dvou pivoňkových květů, jež tvoří hlavní optický „poutač“ celé kompozice. Tím, že tu Špála nevyužil svou jinak oblíbenou karpatskou deku a potlačil působení zelené (omezené na tmavší zeleň), mohl si dovolit pojmout pozadí v úchvatné záplavě „špálovské“ modře neobyčejně expresivně a v podstatě abstraktně. Posuzovaný obraz „Růžové a bílé pivoňky“ je dle mého soudu jednou z nejkrásnějších Špálových kytic ve středním obrazovém formátu, jež se na trhu s uměním v poslední době objevila. Skutečnost, že se toto dílo nacházelo ve vybrané umělecké sbírce Dr. Jaroslava Císaře, jen podtrhuje její mimořádné výtvarné kvality. umění patřila k nejvíce oceňovaným především plátna Antonína a Linky Procházkových, Antonína Slavíčka, Václava Špály, Kosárkovy krajiny, obrazy Jožky Uprky, ale měl doma i díla Jana Zrzavého a grafiky Maxe Švabinského. Četné obrazy Miloše Jiránka byly pochopitelně ve sbírce nejvíce početně zastoupeny.“