Základní údaje
| Poznámka | Posuzovaný obraz vznikl v nejvíce oceňovaném období tvorby Bohumíra Matala (1922–1988), jenž se v pouhých třiadvaceti letech stal nejmladším malířem Skupiny 42. Chalupeckého představa každodennosti moderního města, prodchnutého snovou poetikou nadreálna, silně rezonovala v myšlenkách mladého umělce, který se po návratu z nacistických pracovních lágrů takřka okamžitě zapojil do výtvarného dění. Již v roce 1947, tedy v době vzniku posuzovaného obrazu, mu také brněnský Dům umění uspořádal první samostatnou výstavu, zahrnující na osm desítek maleb. Skupinová témata člověka ve městě, člověka a stroje nebo různých konstrukcí a továren na periferiích měst se v Matalově tvorbě přirozeně prolínala s poetickými pohledy do interiérů, které mají často podobu jakýchsi uzavřených divadelních scén. Osamělí aktéři abstrahovaní do figurálního znaku jsou v jeho existenciálně laděných malbách zachycení uprostřed banálních činností a každodenních prací. Někdy se však v hlavní roli ocitají i obyčejné předměty, které jsou obvykle umístěné na stole, jako by stály uprostřed jeviště. Kromě telefonu a šicího či psacího stroje, typických rekvizit malířů Skupiny 42, patřily k Matalovým oblíbeným motivům také nůžky, deštníky, květiny, různé kuchyňské potřeby a sklenice s vodou nebo i geometrizované hlavy protkané sítí linií. Ve výčtu motivů, které zaujaly Matalovu pozornost, se ojediněle objevuje také kočka, a to nejen v roce 1947. K tomuto motivu se malíř opakovaně vracel také v první polovině 50. let, koncem 70. a na počátku 80. let. V posuzovaném obraze se v hlavní roli ocitá právě kočka, běžné domácí zvíře, jehož pružnost a ohebnost se Matalovi podařilo skvěle vystihnout dynamickou krkolomnou pozicí. Zátiší s kočkou se nesnaží patetizovat či idealizovat každodennost, ale okouzluje nevšedností prostého intimního výjevu, který odhaluje krásu obyčejného okamžiku. Barevně střídmá malba v hnědých a zelených tónech je vynikající ukázkou Matalových maleb na papíře, který mu umožňoval některé technické finesy, zejména při použití lazur a sfregatur. Mělký, sevřený prostor s vířící zhuštěnou hmotou uprostřed rovněž po formální stránce anticipuje výtvarné problémy, jimiž se Matal zabýval i v pozdějších fázích své tvorby. |
Popis
O autorovi
Bohumír Matal se narodil 13. února 1922 v Brně. V letech 1937–1942 absolvoval Školu uměleckých řemesel v Brně pod vedením profesorů Emanuela Hrbka a Františka Václava Süssera. Od mládí projevoval výrazný umělecký talent, což si všiml jeho strýc učitel a podporoval ho v malování, zejména monumentální realistické fauny a flóry na velkých plátnech s olejovými barvami.
Během druhé světové války, v roce 1942, byl Matal zatčen za protifašistickou činnost a následně deportován do pracovního tábora v Lohbrücku poblíž Breslau. Po návratu z tábora se věnoval umění a stal se nejmladším členem Skupiny 42. V rámci skupiny se seznámil s mnoha významnými umělci a kritiky, mezi které patřili František Gross, František Hudeček, Jan Smetana, Jan Kotík, Kamil Lhoták, Jiří Kolář, Jindřich Chaloupecký a básník Ivan Blatný.
V roce 1946 vystavoval v Paříži a inspiroval se pracemi Georga Braque. O rok později měl svou první samostatnou výstavu v Klubu výtvarných umělců Aleš v Brně. Jeho díla často reflektovala náměty spojené s civilizací a industrializací.
Ve 50. letech založil společně s Jánušem Kubíčkem brněnskou skupinu, která se později stala známá jako Brno 57. V průběhu své kariéry Matal čelil tlaku komunistického režimu, což ho přimělo k odchodu z Brna v roce 1972. Usadil se v Doubravníku, kde si upravil starý mlýn na ateliér. V tomto období jeho dílo začalo reflektovat zájem o pravoúhlý tvar a čistotu barevného tónu.
Bohumír Matal zemřel 7. července 1988 v Doubravníku. Jeho významné dílo ovlivněné surrealismem, lyrickou abstrakcí a experimentem je zastoupeno v řadě galerií a muzeí v České republice.
