Základní údaje
| Poznámka | František Tichý patří k nejvýznamnějším představitelům české
avantgardy první poloviny 20. století. Od raného období s velkým
zaujetím ztvárňoval prostředí cirkusu a motivy s ním spojené (Hadí
muž, Klaun, Krasojezdkyně, ...), které již v časném mládí důvěrně
poznal. Často se vracel také k postavám z italské Commedia
dell´arte (Kolombína, Harlekýn, ...). Náměty čerpal i z prostředí
kaváren, varieté, každodenního života v ulicích, z velkoměstské
periferie. Věnoval se krajině, ztvárnil neopakovatelnou krásu Prahy
i Paříže, kde strávil několik let. Vytvořil řadu portrétů velkých
osobností, které ho fascinovaly (Paganini) nebo které osobně
znal (Josef Sudek). Neopomíjel ani zátiší, v nichž dbal na přesnou
kompozici a přitom své motivy ztvárňoval volně a přirozeně. Přesnou
a výstižnou kresbou a jemnou barevností dokázal vystihnout
půvab a poezii všech svých motivů. Vedle volné tvorby se věnoval
knižní (Jakub Arbes, Romaneta, Eduard Bass, Cirkus Humberto)
i časopisecké ilustraci (Trn) nebo karikatuře.
Tichý se stal jedním z nejosobitějších českých umělců své doby,
velmi brzy si našel svůj nezaměnitelný styl, ve kterém navázal na
Seuratův pointilismus, byl jedním z nejdůležitějších tvůrců našeho
meziválečného poetismu a přiblížil se i neoklasicismu.
Jeho projev, založený na brilantní kresbě a smyslu pro výstižnou
zkratku, vycházel jednak z neobyčejných technických schopností
a jednak z mimořádného citu pro ztvárnění lidských osudů. Využíval
dokonalého zvládnutí výrazových prostředků a s lehkostí tak
vyjadřoval své představy.
Jeho tvorba působí velmi jemně a křehce, vyzařuje z ní mimořádná
schopnost vystihnout atmosféru daného prostředí. Má
psychologickou hloubku, dosahuje romantického ladění. O jeho
díle a zajímavém až románovém životním příběhu psali významní
teoretici a historici moderního výtvarného umění, k nimž patří Jan
Tomeš, František Dvořák nebo Tomáš Winter.
František Tichý učil po válce několik let na Vysoké škole
uměleckoprůmyslové v Praze, kde mohl předávat své rozsáhlé
zkušenosti. Dbal na to, aby jeho studenti zvládli řemeslo a teprve
potom se pouštěli do volné tvorby. Provenience: významná sbírka majitele ze severní Moravy.
odborně konzultováno PhDr. Marie Dohnalová,
PhDr. Jiří Machalický, PhDr. Rea Michalová, PhD. |
Popis
O autorovi
František Tichý se narodil 24. března 1896 v Praze. Jeho rodiče se jmenovali Alžběta a Alois Tichý. Otec pracoval jako bednář u Antona Rudolfa Rosenberga, obchodníka se starožitnostmi na Smíchově. Matka pocházela z rodiny Františka Kratochvíla, obuvnického mistra z Chval. Spolu s rodiči, starším bratrem Václavem a nevidomou sestrou Antonií žili na Smíchově.
František se vyučil litografem ve firmě A. L. Koppe na Smíchově a současně navštěvoval večerní kurzy kreslení, které vedl Alexander Jakesch. V roce 1917 byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze, kde studoval u profesorů Josefa Loukoty, Vratislava Nechleby, Jakuba Obrovského a Karla Krattnera. Avšak akademii opustil v roce 1923, těsně před jejím dokončením.
Po opuštění akademie pracoval v pražských kabaretech, kde vytvářel poutače a plakáty. Také působil jako knižní grafik a výtvarný redaktor v nakladatelství Melantrich. Zároveň se věnoval scénografii ve Švandově divadle na Smíchově.
V roce 1929 dostal nabídku stát se vedoucím litografické dílny v São Paulu, Brazílie, ale z finančních a politických důvodů tuto nabídku nepřijal. Zůstal v Paříži s Marií Hráskou, později svou manželkou. Zde se jeho umělecké dovednosti rozvinuly. V roce 1935 se vrátil do Prahy a věnoval se převážně malířství. Mezi lety 1945 a 1951 působil jako profesor na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde učil malbu a grafiku.
František Tichý byl výtvarníkem, který se inspiroval svými zkušenostmi v cirkuse a atmosférou manéže. Tuto inspiraci promítl do svých děl, která zahrnovala motivy balance a artistických výkonů. Jeho malby a grafiky zachycovaly také dění na ulicích měst, kavárny a periferie. Vytvářel imaginativní portréty, zátiší a věnoval se ilustraci, kresbě a typografii. Měl vliv na avantgardní umění 30. let 20. století.
František Tichý byl členem různých uměleckých spolků, včetně Devětsilu, Sdružení českých umělců grafiků Hollar, Umělecké besedy, Spolku výtvarných umělců Mánes a České akademie věd a umění.
Zemřel 7. října 1961 v Praze, kde zanechal významné dílo, které je dnes součástí sbírek několika prestižních galerií v České republice a na Slovensku.
