Základní údaje
| rok díla | 1930 |
| technika | olej, plátno |
| dodatek | rám |
| rozměr (VxŠxH) cm | 72 × 60,5 cm |
Popis
Medailon
Pravost potvrzena PhDr. Reou Michalovou, Ph.D. Posuzovaný obraz „Milenci“ představuje autentické, vrcholně neoklasicistní, motivicky nesmírně půvabné dílo Antonína Procházky, autora, který spolu se svými vrstevníky z legendární „Osmy“ a „Skupiny výtvarných umělců“ svou tvorbou a veškerým konáním přispěl k tomu, že se české umění významným způsobem podílelo na výbojích a převratných změnách evropské moderní kultury. Svou participací na iniciačním nástupu expresionismu se účastnil nezbytného rozchodu s malířskou tradicí minulosti a vstupu do dynamického století dvacátého. Následným příklonem k problematice kubismu dal vzniknout spolu se svými nejbližšími druhy B. Kubištou, E. Fillou, V. Benešem a O. Gutfreundem i architekty J. Gočárem, J. Chocholem, P. Janákem ad. ve světovém kontextu prokázanému pražskému kubistickému centru. Přechod od kubismu ke klasicismu, ke kterému dospěl kolem poloviny dvacátých let, nebyl náhlým a umělým výtvarným přerodem, ale zcela logickým vývojem podloženým jeho rozsáhlým studiem staré evropské i východní kultury a filozofie. Život Antonína Procházky se v dětství utvářel v harmonickém prostředí malé hanácké vesničky Vážany nedaleko Vyškova. Pestrá barevnost krojů a jadrná zemitost malebného kraje skýtaly chlapci základní zážitky, ze kterých ve své výtvarné tvorbě „podprahově“ vždy těžil. Zatímco rodina by bývala měla ráda z Toníka sedláka (jeho otec pocházel ze selského rodu) a později kněze (v matčině rodině se toto povolání vyskytovalo), chlapec tíhl spíše ke kreslení a zájmu o literaturu, zálibám, jež se u něj později stále prohlubovaly. Obraz „Milenci“ Antonína Procházky skvostně ztvárňuje malířův humanistický ideál – zachycuje optimismus, který mu umožňoval chápat umění „jako magické zaklínadlo, které má lidstvo vyvést k dokonalejšímu životu“ (A. Kutal). V posuzovaném díle „Milenci“ se vrchovatou měrou uplatnily všechny zkušenosti Procházkova postkubistictického vývoje: promyšlená kompozice, jistota malířského podání, líbeznost výrazu a vytříbená křehkost tělesných forem. PhDr. Rea Michalová, Ph.D. historička umění a kurátorka
O autorovi
Antonín Procházka se narodil 5. června 1882 ve Vážanech v okrese Vyškov a zemřel 9. června 1945 v Brně. Byl významný český malíř, grafik a ilustrátor. Po absolvování gymnázia v Kroměříži v roce 1901 se vydal do Prahy, kde studoval na Uměleckoprůmyslové škole a následně na Akademii výtvarných umění pod vedením renomovaných umělců jako byli Vlaho Bukovac, Hanuš Schwaiger a Max Švabinský.
V prvním desetiletí 20. století se aktivně zapojil do uměleckého života hlavního města. Byl členem avantgardní skupiny Osma, s níž se účastnil obou výstav v letech 1907 a 1908. Dále byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes, kde působil v letech 1907–1911 a znovu v letech 1923–1929. Jeho touha po nových zkušenostech a inspiracích ho vedla k cestám po Evropě, a během jedné z nich, v Německu, potkal malířku Linku Scheithauerovou. Po návratu do vlasti v roce 1908 si ji vzal za ženu. V roce 1911 se stal členem Skupiny výtvarných umělců. Od roku 1924 žili manželé v Brně, kde Procházka začal učit kreslení na dívčím gymnáziu.
Procházkova tvorba byla v počátcích silně ovlivněna expresionismem, zejména dílem Edvarda Muncha. Postupem času se však jeho styl vyvíjel směrem ke kubismu. Po roce 1925 se od kubismu odvrátil a začal se věnovat své osobní interpretaci novoklasicismu. Během své kariéry vytvořil více než 140 maleb, mnohdy velmi monumentálních rozměrů. Jako příklad lze uvést jeho dílo pro brněnskou právnickou fakultu s názvem "Prométheus přináší lidstvu oheň" z roku 1938, které zaujímá plochu celkem 80 m². Kromě malby se věnoval i plastice, vytvořil řadu drobnějších soch, návrhů a modelů, včetně série bronzových jezdeckých soch prezidenta T.G.Masaryka.
V roce 1946 byl posmrtně jmenován národním umělcem. Jako pocta jeho přínosu českému výtvarnému umění je po něm pojmenována ulice v Brně-Pisárkách.
