signatura nezjištěna

Medailon
Provenience: osobní dar od manželky prof. PhDr. et JUDr. Eugena Dostála, Olgy Dostálové, dědečkovi majitele. Předložený obraz „Městská krajina“ je originálním, sběratelsky a muzeálně raritním, kuboexpresivně formovaným, raně poválečným dílem Josefa Šímy, jednoho z nemnoha českých umělců, kteří se zapsali do dějin výtvarného umění i v mezinárodním kontextu. Josef Šíma je jedním z nejpozoruhodnějších představitelů malířské avantgardy, v jeho díle se spojují české i evropské tradice. Za studií na Akademii výtvarných umění v Praze byl žákem Jana Preislera, jehož tvůrčí schopnosti i otevřenost k novým uměleckým poznatkům ho hluboce ovlivnily. Souběžně studoval na pražské a později brněnské technice – prohloubení znalostí přírodních věd, matematiky a fyziky, „poskytlo jeho básnickému duchu pevnou infrastrukturu a orientovalo ho k vědeckému myšlení, jehož bude užívat jako podivuhodného nástroje stavební reflexe, kterou bude upřesňovat svou intuicí“ (Monique Fauxová). František Šmejkal a další teoretikové (J. Kotalík) poukázali na to, že v raných krajinách působil na Josefa Šímu také vliv Antonína Slavíčka. Jestliže tento vliv byl v první fázi poněkud vnějšího rázu, plně se projevil v Šímově pozdním díle navázáním na Slavíčkovu práci se světlem v obrazech nesmírně oduševnělého výrazu. V roce 1921 se Šíma natrvalo usazuje v Paříži a v tomtéž roce se stává členem Devětsilu, který mu i nadále zprostředkovával dění a kontakty v rodné zemi. Je zprvu zaujat Ozenfantovým a Le Corbusierovým purismem, aby se od roku 1927 plně ztotožnil s filozofií skupiny Le Grand Jeu (Vysoká hra), seskupení především mladých francouzských básníků, které spoluzakládal. Maluje mytické prakrajiny a nehmotné krajinné elementy – nachází svůj vlastní výtvarný svět, který má blízko k surrealismu, i když s ním nikdy zcela nesplyne. Počátkem druhé světové války se Šíma na celé desetiletí umělecky odmlčí a systematicky začíná pracovat od padesátých let. Jeho pozdní dílo se dostává do blízkosti lyrické abstrakce, ale stále se vrací k myšlení Vysoké hry. Posuzovaný obraz „Městská krajina“ představuje Šímovu velmi vzácnou, na trhu s uměním nevídanou práci z autorova prvního tvůrčího období, spjatého s jeho pobytem v Brně v prvních poválečných letech. V moravské metropoli začal Šíma studovat roku 1914, kdy se zapsal do druhého ročníku stavebního inženýrství na tamním Vysokém učení technickém, ale studium přerušila válka a pobyt na haličské, italské a ruské frontě. Roku 1918 se na technice přihlásil na „letní válečný semestr“, pak byl ale znovu poslán do Haliče a teprve na podzim roku 1918 byl demobilizován a vrátil se do Brna. Bylo mu tehdy již dvacet sedm let a tak po svém návratu nijak neotálel a hned se aktivně zapojil do tamního kulturního života (např. v únoru roku 1919 spolu s Jaroslavem Králem, Eduardem Milénem a Františkem Süsserem založil Klub výtvarných umělců Aleš, sdružující převážně mladé brněnské výtvarníky, a stal se jeho jednatelem). Jak uvádí František Šmejkal, teprve v zákopech si Josef Šíma uvědomil, že malířství bude hlavním smyslem jeho života. Najal si tedy svůj první ateliér v Březinově ulici v Žabovřeskách. Prof. PhDr. et JUDr. Eugen Dostál (1889–1943) byl významným českým historikem umění, výtvarným kritikem a vysokoškolským pedagogem. Od roku 1919 do roku 1926 působil jako zemský konzervátor při Státním památkovém úřadu pro Moravu a Slezsko v Brně. Byl zakladatelem Semináře dějin umění (1927–1943), děkanem (1937–1938) a proděkanem (1938–1939) Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. K zajímavostem vztahu Eugena Dostála a Josefa Šímy patří, že Šíma roku 1926 upravil pro pařížské nakladatelství „A l’enseigne du Pegas“ Dostálovu reprezentativní publikaci „L’architecture baroque de Prague“. Předložený obraz „Městská krajina“ je reprezentativní, vzácnou, galerijní ukázkou Šímovy tvorby z uvedeného období let 1919–1920, kdy se autor s oblibou vydával na pochůzky do blízkého okolí, aby mapoval civilní tvář města a jeho periferie. Posuzované dílo, po léta uchovávané v prvotřídní sbírce a tudíž veřejnosti až dosud neznámé, spojuje s dalšími nemnoha zachovanými Šímovými obrazy z této fáze (např. Ulice v Brně – Cejl, 1919–1920, soukromá sbírka; Vlak a skladiště v Brně, 1920, MG v Brně; Maloměřická cementárna, 1920, MG v Brně; Předměstská krajina, Muzeum města Brna; ad.) nejen typicky civilistní předměstská ikonografie, ale především jasný konstruktivní záměr, který bloky jednoduché architektury transformuje do post-kubistické plošnosti. Výsledkem však není citový „chlad“ přísných forem, ale pádné, lapidární tvarosloví akcentované dynamickým rukopisem a expresivními barevnými kontrasty. „Městská krajina“ fascinuje radikálním zjednodušením formy, jež má post-kubistický charakter; současně však zaujme expresivními prvky, a to jak v „neklidných“ malířských tazích, tak v barevnosti. Ta má charakter až spektrálního rozkladu a místy, zejména v pravé dolní partii obrazu, vede až na pomezí abstrakce. „Městskou krajinu“ lze označit za cenný uměleckohistorický objev, který významně rozšiřuje a obohacuje naši znalost Šímovy tvorby v brněnském období, bezprostředně předcházejícím autorovu odjezdu do Francie na samém konci roku 1920. PhDr. Rea Michalová, Ph. D. historička umění a kurátorka