sign. PD lacina 68,143 × 120 cm, olej, plátno, rám, na rubu papírový štítek Domu umění města Brna, 24. 6. – 3. 8. 1997.

Pravost potvrzena PhDr. Reou Michalovou, Ph.D.

Provenience: dílo pochází ze sbírky PhDr. Jiřího Hlušičky.

Lit.: Hlušička J., Bohdan Lacina. Brno: MUNI, 2012, pod č. 176.
Lit.: Hlušička J., Ještě že mám vzpomínky. Brno: CERM, 2012, pod. č. X.
Uvedeno: J. Sedlář, Bohdan Lacina, vyd. Univerzita J. E. Purkyně v Brně, 1980, č. soupisu 390, s. 350.

Vystaveno: Bohdan Lacina (1912–1971): Dům umění města Brna, 24. 6. – 3. 8. 1997.
Vystaveno: Československé současné umění. Výstava realizovaná v rámci státní výstavy v Kuvajtu. Kuvajt, 1971.

Posuzovaný obraz „Na stínadle“ je autentickým, maximálně reprezentativním, velmi vizuálně uhrančivým a na dobové politické kontexty nesporně zacíleným dílem Bohdana Laciny, jednoho z nejvýznamnějších představitelů své generace, člena někdejší surrealistické Skupiny Ra a účastníka pražské výstavy Konfrontace 2 (1945), stejně jako význačné výstavy Československého umění 1938 – 1946 v Paříži (1946), autora, jehož tvůrčí osobnost byla trefně popsána slovy „blíženec poezie“, neboť v metaforu a podobenství proměňoval veškerá svá originální a hluboce promyšlená témata, která se nezřídka dotýkala problematiky matematicko–fyzikální, otázek prostoru, světla a času. Zejména v šedesátých letech dospěl Lacina k „malířskému mistrovství, k vytříbenému a doslovnému dílu v cyklech karyatid, hudebních motivů, krajin a kyvadel“.
Jiří Hlušička

V předloženém díle „Na stínadle“ vyburcoval umělcovu imaginaci k velmi neotřelému motivu velmi pravděpodobně vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968. Tragická událost, v níž se děje jakási poprava (zelený přízrak s gilotinou shůry), doprovázená ikonografickou postavou tzv. plačky, se v autorově ztvárnění mění ve výkřik touhy po svobodě a volnosti, což asociují křídla popravované postavy, jimiž se prolamuje prostor do mlčenlivého nekonečna, v němž se vše rodí i zaniká.

PhDr. Rea Michalová, Ph.D.
historička umění a kurátorka

Bohdan Lacina se narodil 15. února 1912 ve vesnici Německé u Jimramova (dnes Sněžné) v rodině pekařského mistra Františka Laciny a Anny, rozené Slámové. Rodina byla českobratrského evangelického vyznání. Svou cestu za uměním začal na novoměstské reálce (1925–1931) a poté přešel na brněnskou techniku (1931), následně na učitelský směr Vysoké školy architektury a pozemního stavitelství v Praze (1932–1937). Studoval pod vedením pedagogů jako byli Oldřich Blažíček a Cyril Bouda.

Bohdan Lacina vstoupil do uměleckého světa jako člen Levé fronty, ovlivněný vlivy umělců jako byli Josef Šíma, Salvador Dalí a další surrealisté. Ve 30. letech se stal členem surrealistické Skupiny Ra a vystavoval doma i v zahraničí, včetně Paříže a Bruselu.

V roce 1941 se seznámil s Františkem Halasem a Oldřichem Menhartem, což ovlivnilo jeho dlouhodobý vztah k knižní grafice. Ilustroval více než 60 knih a v roce 1947 byl spoluzakladatelem Skupiny Ra.

Bohdan Lacina působil jako profesor na gymnáziích v Jevíčku a Boskovicích. Od roku 1946 do 1956 pracoval ve Výzkumném ústavu pedagogickém J. A. Komenského v Brně a na Vyšší škole uměleckého průmyslu v Brně. V roce 1959 se stal vedoucím Katedry výtvarné výchovy na Pedagogické fakultě UJEP. Následně přešel na Katedru dějin umění Filozofické fakulty univerzity v Brně, kde působil až do své smrti v roce 1971. Roku 1964 byl jmenován docentem a v roce 1967 profesorem. V roce 1968 byl jmenován zasloužilým umělcem. Jako vysokoškolský pedagog se postavil proti normalizačním opatřením a zastával se studentů.

Bohdan Lacina zemřel 6. července 1971 v nemocnici U svaté Anny v Brně a je pohřben na evangelickém hřbitově ve Sněžném.