Josef Jambor se narodil 29. října 1887 v Pohledci, v rodině kolářského mistra Josefa Jambora. Byl jedním ze dvanácti dětí, z nichž se dospělého věku dožil pouze on z synů a čtyři jeho sestry.

V mládí studoval na novoměstské reálce a následně obory zeměměřičství a kulturní inženýrství na České technice v Brně. Přestože původně měl ambici na Akademii výtvarných umění v Praze, začal studovat až poté, co dokončil studia v Brně. Navštěvoval přípravný kurz u profesora Josefa Loukoty, studoval figurální malířství u profesora Vlaho Bukovace a zakončil svá studia na grafické speciálce profesora Maxe Švabinského.

Jambor cestoval po Evropě a hledal inspiraci v různých zemích, včetně Jugoslávie, Německa, Holandska, Itálie a dalších. Ve svém uměleckém díle byl známý především jako krajinář, často inspirován krajinou kolem své chalupy na Vysočině, což mu vyneslo přezdívku „Malíř Vysočiny“. Kromě krajiny se věnoval i malbě zátiší, zejména hub a loveckých trofejí.

V roce 1928 vystavoval na výstavě Soudobé kultury v Brně a později, v roce 1946, získal moravskou zemskou cenu za výtvarné umění. Jeho přínos v oblasti umění byl také uznán v roce 1962, kdy byl při příležitosti svých 75. narozenin jmenován zasloužilým umělcem.

Josef Jambor zemřel 17. září 1964 v Tišnově, kde je také pohřben. Jeho dílo a odkaz zůstává zachován v Galerii Josefa Jambora v Tišnově.