#238

Alfréd Justitz
(1879 – 1934)

Kytice

Justitz Alfréd (1879-1934)
Justitz Alfréd (1879-1934)
Justitz Alfréd (1879-1934)
Justitz Alfréd (1879-1934)
Justitz Alfréd (1879-1934)
Justitz Alfréd (1879-1934)
Justitz Alfréd (1879-1934)
Justitz Alfréd (1879-1934)
#238

Alfréd Justitz
(1879 – 1934)

Kytice

Paintings
Žádné limity
621 zobrazení
29. 11. 2018 18:00

Popis

Kytice, 20. léta 20. století, olej na plátně, rozměry malby 55 x 46 cm, signováno vpravo nahoře A. Justitz, na rubu autorský přípis A. Justitz, Praha II., Spálená 55, fotografie díla a štítek z aukčního prodeje, původní autorská adjustace. provenience: soukromá sbírka, zakoupeno dne 14. října 2000 na aukci společnosti Dorotheum Praha posudek: PhDr. Rea Michalová, Ph.D. z posudku: Posuzovaný obraz „Kytice“ je autentickým, velmi kvalitním a malířsky velkorysým dílem Alfreda Justitze, významného příslušníka zakladatelské generace českého moderního umění, jehož výtvarná práce byla výrazem jeho lidské noblesy. Jeho tvorba vyrůstala z poznání tradic, navazovala na odkaz české a evropské malby od baroka přes romantismus a postimpresionismus, opírala se o aktuální vývojové proudy jako kubismus a (neo)klasicismus. Justic byl od počátku solitérem, takže se v mládí nepřidružil ani k Osmě, ani ke členům pozdější Skupiny výtvarných umělců. Na počátku dvacátých let se však dostal do kontaktu s Tvrdošíjnými – jejich úsilí vytvořit osobitý domácí projev na bázi evropského umění mu bylo více než blízké. Vystavoval s nimi jako host v letech 1921 a 1923. Přátelství tehdy navázané s Václavem Špálou a dalšími přetrvalo i v letech následujících. Posuzované dílo se skvěle výtvarně i kompozičně zpracovanou tématikou květinového zátiší můžeme označit za oslavu senzuálních hodnot malířské kultury – výtvarná forma je tu dovedena k maximální uvolněnosti a současně precizní skladebnosti vycházející z pozdního kubismu. Konec dvacátých let přináší omládnutí autorovy tvorby. Znovu objevuje kubismus, který si po svém přetváří. Z hlediska odborné terminologie se obraz řadí k velmi výrazným příkladům tzv. čisté výtvarnosti (V. Kramář), tendence, která se v našem umění výrazně prosazovala od druhé poloviny 20. let. Zdůrazňovala výtvarné chápání obrazu, dominanci „malířskosti" nad předmětností, aniž by se však vzdávala reality, na níž byla tato výtvarnost založena. Kytice čerstvě natrhaných květin představovala pro autora „extrakt" smyslové krásy. Obraz je skvělým dokladem poválečného příklonu k přírodní estetice, která byla v jiných polohách manifestována např. únikem městského člověka do krajiny, nárůstem trampingu, častější výstavbou kolonií rodinných domů se zahrádkami (v Praze Ořechovka, Hanspaulka apod.) nebo v oblasti módy ideálem do bronzova opálené ženy a la Coco Chanel. Tento trend velmi přesně popsal na počátku třicátých let Václav Špála: „Dnes se všeobecně více jeví zájem o květiny, o zahrádky, což ovšem má ozvěnu i v obrazech, vždyť na tomto zájmu malíři přímo spolupůsobí." „Kytice" je krásným Justitzovým dílem vytvořeným se svrchovanou malířskostí, schopností pomíjet nepodstatné a realizovat kompaktní celek, jehož prostřednictvím proniká divák realitou obrazu k realitě života. Tento obraz je skvělým dokladem autorova nepoznaného opojení z barevných a tvarových kontrastů a harmonií.

O autorovi

Narodil se v Nové Cerekvi u Pelhřimova do rodiny lékaře. Začal studiem architektury na České vysoké škole technické v Praze a následně přešel na pražskou akademii. Získával zkušenosti v Německu a v Paříži, kde byl ovlivněn díly Cézanna a dalších umělců. Roku 1928 se stal členem SVU Mánes a vystavoval se skupinou Tvrdošíjných. Kromě malířství se věnoval také grafice a ilustracím, např. pro román "Chrám Matky Boží v Paříži" od V. Huga.

Zároveň byl vášnivým propagátorem plemene boxerů a v oblasti kynologie zaznamenal významné úspěchy. Aktivně působil v klubu chovatelů boxerů a zlepšoval plemenitbu.

Alfréd Justitz byl též aktivním zednářem a členem lóže Sibi et Posteris v Praze. Po jeho smrti lóže podporovala jeho rodinu, avšak jeho manželka Anna následovala svého manžela do smrti rok po něm.

Zemřel v únoru 1934 po téměř ročním onemocnění v Bratislavě, a jeho popel spočívá v urnovém hrobě na židovském hřbitově v Nové Cerekvi.

Mohlo by se Vám líbit

Prozkoumejte další položky z tohoto výběru, který zaručeně povzbudí vaše smysly a podnítí Vaši představivost.
Zobrazit celý výběr