Ludvík Salvátor, toskánský princ a rakouský arcivévoda, se narodil 4. srpna 1847 ve Florencii v Itálii. Byl čtvrtým synem toskánského velkovévody Leopolda II. a Marii Antonie Neapolské. V důsledku politických událostí byla rodina nucena opustit Toskánsko, a tak se v roce 1859 usadila v Čechách na rodovém panství v Ostrově nad Ohří.

Ludvík Salvátor studoval na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze filozofii, s důrazem na přírodní vědy, zejména botaniku, zoologii a mineralogii. Měl mimořádný jazykový talent, ovládal 14 jazyků včetně češtiny, a studoval i kreslení a malířství. Stal se uznávaným přírodovědcem, a za svou práci získal mezinárodní ocenění a stal se členem významných evropských vědeckých společností, včetně císařské Akademie věd ve Vídni.

V roce 1860 získal Ludvíkův otec Leopold II. domény Brandýs nad Labem a Přerov nad Labem, které Ludvík Salvátor spravoval od roku 1870 až do své smrti v roce 1915. Založil zde jedno z prvních etnografických muzeí v Evropě po roce 1895.

Ludvík Salvátor projevil zájem o přírodní vědy od dětství a své poznatky publikoval ve více než 50 vědeckých knihách. Jeho cesty zahrnovaly ostrovy ve Středozemním a Jaderském moři, ale také Jižní Ameriku, Tasmánii, Nový Zéland a Austrálii. Používal vlastní parní jachtu Nixe I k uskutečnění mnoha z těchto výprav, včetně obeplutí zeměkoule v roce 1883.

V roce 1915, během první světové války, Ludvík Salvátor zemřel na svém zámku v Brandýse nad Labem. Před svou smrtí byl nemocen nemocí elefantiasis, kterou trpěl poslední tři roky života. Po skromném pohřbu na městském hřbitově bylo o tři roky později jeho tělo přeneseno do Kapucínské hrobky Habsburků ve Vídni.

Arcivévodovo mallorské panství Miramar na ostrově Mallorca, které vlastnil, začalo za první světové války chátrat finančně. Ludvík Salvátor zanechal bohaté dědictví odborné literatury, ačkoliv neměl legitimní dědice. Brandýské panství přešlo v roce 1915 na posledního rakouského císaře Karla I.