Základní údaje
| technika | lept, akvatinta |
| rozměr | 10,5 x 7,3 |
| signatura | sign. DU Anderle |
| rám | pasparta, rám |
| stav díla | žák prof. Pelce a V. Silovského, člen SČUG Hollar; malíř, grafik, ilustrátor; v letech 1969 - 1973 asistent Z. Sklenáře a J. Trnky na VŠUP v Praze; jeho počátky ovlivnilo působení v Černém divadle J. Srnce (1961 - 1969), od r. 1966 patří k předním reprezentantům české grafiky v zahraničí; v desítkách grafických a obrazových cyklů vytvořil jedno z nejnaléhavějších a nejpůsobivějších podobenství současného člověka v jeho kontextech mytologických, historických, sociologických (Bez kůže, 1965 - 1967; Perspektivy, 1970 - 1973; Hry, 1974 - 1975; Portrét v čase, 1978 - 1979, Zápisníky, 1980 - 1982; Apokalyptická genetika, 1982 - 1983; Commedia dell' arte, 1985); významný je rovněž cyklus obrazů, kreseb a grafik Iluze a realita (1980 - 1982), využívající dobové fotografie; zúčastnil se kolem dvou set kolektivních výstav v zahraničí, kde byl odměněn třiceti čtyřmi cenami (např. 1981 na Grand Prix Ljubljana); svým imaginativním realismem ovlivnil tvorbu nejméně jedné generace českých grafiků; je zastoupen ve sbírkách NG Praha, Centre Georges Pompidou Paříž, Metropolitan Museum of Modern Art New York, Galerie Uffizi Florencie, Stedelijk Museum Amsterodam aj. (Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950 - 1997, Výtvarné centrum Chagall Ostrava 1998) |
| číslo grafiky | č. 56/150 |
| autor | 1936 |
Popis
O autorovi
Jiří Anderle se narodil 14. září 1936 v Pavlíkově na Rakovnicku.
V letech 1951–1959 studoval na pražské Vyšší škole uměleckého průmyslu a v období 1955–1961 pokračoval ve studiu na Akademii výtvarných umění, kde se zaměřoval na malbu pod vedením Antonína Pelce a grafiku u Vladimíra Silovského.
Již v 60. letech se stal známým, především v zahraničí, a jeho umění se vyznačovalo naléhavým a působivým vyjádřením existenciálních otázek a lidské úzkosti, ať už konkrétní (například válka), nebo obecné a nadčasové (nemoc, stárnutí, samota).
Ve své tvorbě používal techniky kresby a grafiky, které si zdokonaloval během profesionálního působení v Černém divadle v letech 1961–1969. V dalších fázích tvorby se postupně přiblížil abstrakci, zatímco v pozdějším období se vrátil k figurálním a křesťanským tématům. K jeho dílům patří například oltářní obrazy pro Kostel svatého Matěje v Praze. Anderle je zastoupen v renomovaných sbírkách, včetně newyorského Metropolitního muzea a pařížského Pompidouova centra.
