Základní údaje
Technika | kniha |
Stav díla | obs. v 1. části studie J.Patočky Ideologie a život v ideji, Je technická civilizace úpadková, a proč?, Hrdinové naší doby (Sartre, Kající se atomoví vědci Oppenheimer a Sacharov, Solženicyn, Heidegger), Jací jsme a jací nejsme, Spisovatel a jeho věc, K záležitostem Plastic People of the Universe a DG 307, v 2. části (O Chartě 77) mj. Poslední interview (Ostpolitik - aber die Würde, Die Zeit, č.14, 25.3.1977) , v 3. části (O Janu Patočkovi) stati: Havel Václav, Poslední rozhovor; Hájek Jiří, Jan Patočka; Boreš Jiří - Vaculík Ludvík, Zpráva o pohřbu; Vaculík L., Pohřeb mluvčího; Černý Václav, Za Janem Patočkou, 4. část Soupis prací Jana Patočky, sest. Walter Milan, vydal Index, Společnost pro československou literaturu v zahraničí, 1980, 46. publikace, obálka Karel Feuerstein, 152 s., brož, velmi dobrý stav |
Autor | 1907 - 1977 |
Popis
O autorovi
Jan Patočka se narodil 1. června 1907 v Turnově. Po maturitě na vinohradském reálném gymnáziu v Praze začal v roce 1925 studovat slovanskou filologii, romanistiku a filosofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1931 promoval z filozofie disertační prací "Pojem evidence a jeho význam pro noetiku" u J. B. Kozáka. Jako stipendista Humboldtovy nadace studoval fenomenologii u Edmunda Husserla a Martina Heideggera ve Freiburgu.
Patočka se zabýval fenomenologií, filosofií dějin, filosofickým dílem J. A. Komenského, T. G. Masaryka a E. Husserla, českou literaturou, uměním a kulturou. Byl jedním z prvních mluvčích Charty 77 a jeho dílo výrazně ovlivnilo soudobé české myšlení, zejména v kruzích nezávislé inteligence a disentu.
Po uzavření českých vysokých škol v roce 1939 učil na gymnáziu a vydal několik knížek pro budoucí studenty univerzity. V roce 1945 se vrátil vyučovat na Filozofickou fakultu UK a později také na Pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Po únoru 1948 byl donucen rezignovat na svou pozici na Filozofické fakultě UK.
Od roku 1950 pracoval v Ústavu T. G. Masaryka a později ve Výzkumném ústavu pedagogickém. V roce 1968 se podruhé vrátil na UK, byl jmenován profesorem, ale v roce 1972 byl penzionován. V roce 1976 se stal jedním z prvních mluvčích Charty 77. Byl několikrát vyslýchán Státní bezpečností, což negativně ovlivnilo jeho zdraví.
Jan Patočka zemřel 13. března 1977 v Praze na mozkovou mrtvici po vyčerpávajících výsleších. Jeho pohřeb se stal významnou událostí protikomunistického odporu.