František Muzika (26. června 1900, Praha – 1. listopadu 1974, Praha) byl významným českým malířem, ilustrátorem, typografem a scénografem. Jeho umělecká dráha se odehrála v širokém spektru uměleckých odvětví, a to od malby a ilustrace až po scénografii.

Studoval na Akademii výtvarných umění v Praze v letech 1918–1924 pod vedením profesorů Jakuba Obrovského, Karla Krattnera a Jana Štursy. Poté pokračoval ve studiu na Académie des beaux-arts v Paříži v letech 1924–1925. Tento bohatý akademický základ mu umožnil vyvinout pestrou škálu dovedností.

František Muzika se stal výraznou postavou v uměleckém hnutí Devětsil a následně se připojil k SVU Mánes a Nové skupině. Jeho umělecký rozhled byl značně široký – pohyboval se od kubismu přes surrealismus až k abstrakci. Jeho dílo bylo ovlivněno lyrickým kubismem, magickým realismem a neoklasicismem.

Jeho přínos v oblasti scénografie byl značný – navrhl více než 100 výprav, z nichž 43 byly realizovány pro Národní divadlo v Praze v letech 1927–1947. Tím se stal klíčovou postavou ve vývoji divadelního prostředí.

Vedle scénografie a malby se věnoval i ilustraci, typografii a užité grafice. Jeho ilustrace spojují technickou preciznost s imaginativními náměty. Jeho typografická tvorba byla ovlivněna avantgardními trendy, přičemž často uplatňoval prvky nové typografie.

František Muzika zemřel 1. listopadu 1974 v Praze, zanechav po sobě bohaté dědictví v podobě pestrobarevného uměleckého odkazu, který odráží jeho širokou paletu uměleckých zájmů.