Jan Rusňák byl významným českým malířem 20. století, jehož umělecká tvorba prošla zajímavým vývojem. Narodil se na jihu Moravy v Podolí u Brna, kde již v dětství projevoval zájem o kresbu a přírodu kolem sebe. Později studoval kresbu a malbu na Škole uměleckých řemesel v Brně u profesora Františka Süssera. Toto bylo jeho první výtvarné vzdělání.

Jeho umělecká cesta pokračovala na Akademii výtvarných umění v Praze, kde se specializoval na figurální tvorbu. Zde zdokonaloval své technické dovednosti a získal znalosti potřebné pro pozdější tvorbu. Po druhé světové válce se přestěhoval do krkonošského města Žacléř, kde vytvořil řadu figurálních kompozic zobrazujících horníky při práci i v odpočinku. Jeho malba se vyznačovala zjednodušením linie a plochy, a zesílením funkce barvy. I když byla kresba často navenek neviditelná, zůstávala důležitým prvkem jeho tvorby.

V portrétní tvorbě se Rusňák zaměřoval na vyjádření charakteristiky portrétovaného a často zobrazoval mateřství a ženskou krásu s vroucným a citlivým přístupem. Během svého uměleckého života žil také v Chocni, kde se začal více věnovat krajinomalbě, zobrazoval venkovské motivy a práci venkovanů.

Nakonec se usadil v Pardubicích, kde se jeho tvorba zaměřila na krajinu a architekturu města a jeho okolí. Jeho obrazy zachycovaly zátočiny a slepá ramena Labe, venkovské střechy skryté do zeleně a Polabí s dominantou Kunětické hory. Inspiraci čerpal nejen z domova, ale také ze svých cest do různých zemí.

Rusňákova umělecká tvorba byla pečlivě promyšlená a postavena na důsledném postupu od skic k finálním obrazům. Jeho obrazy měly pevný kompoziční řád a každý detail byl pečlivě promyšlený. Jan Rusňák se stal významným českým malířem, jehož práce zahrnovala portréty, figurální kompozice, květiny a krajiny, a jeho umělecké dílo zanechalo trvalý odkaz v české malbě.