2210 Olej na dřevě, rozměr 22 x 33 cm, signováno vpravo dole "J. Nowopacký", rámováno. Posoudila a pravost ověřila PhDr. N. Blažíčková-Horová. || ODHADNÍ CENA: 30-50.000,-Kč

Jan Nowopacký, známý též jako Jan Novopacký, se narodil 15. listopadu 1821 v Nechanicích a zemřel 3. července 1908 ve Slavětíně u Loun. Byl českým malířem s důrazem na krajinářství.

Nowopacký pocházel z chudé rodiny, kde se narodil jako syn napoleonského vojáka, tkalce a lidového malíře. Přestože v mládí exceloval v hře na housle a flétnu, jeho rodiče původně chtěli, aby studoval učitelství. Nakonec však preválcovala láska k malbě. Na přímluvu hraběnky Harrachové začal v sedmnácti letech učit se u vídeňského portrétního malíře Schrotzberga.

V roce 1839 se pokusil dostat na vídeňskou akademii, ale kvůli neznalosti němčiny byl odmítnut. Vrátil se do Nechanic a postupně si doplnil vzdělání. V roce 1842 znovu odjel do Vídně, kde byl přijat na akademii. Studoval krajinomalbu u Thomase Endera, historickou elementární kresbu u Karla Gsellhofera a malbu u Josefa Mössmera.

Během studií získal několik ocenění, a v roce 1848 obdržel I. dvorní cenu za obraz "Zpustlý hřbitov", který byl přijat do dvorní galerie ve Vídni. Společně se školou podnikl cesty po Alpách, Tyrolsku a Štýrsku a seznámil se s krajinářem J. Zeleným.

Po revolučních událostech v roce 1848, kterých se účastnil ve Vídni, se přestěhoval do Prahy, kde se seznámil s významnými českými malíři, včetně Josefa Mánesa. Po smrti otce se ocitl v těžké finanční situaci a přijal místo učitele kreslení u různých šlechtických rodin. Tato zaměstnání mu zajistila finanční stabilitu a umožnila mu cestovat po Itálii.

V roce 1861 se vrátil do Vídně, kde začal opět pracovat jako učitel malování pro šlechtické rodiny, včetně dětí císařské rodiny. V roce 1869 se stal učitelem malování korunního prince Rudolfa. Díky svým známostem u císařského dvora byl povýšen do rytířského stavu a v roce 1880 byl jmenován kustodem císařské obrazárny ve Vídni, kde působil až do svého penzionování v roce 1895.

Nowopacký strávil většinu svého života v cizině a byl považován za rakouského malíře. Teprve na sklonku svého života byl objeven v Čechách a v roce 1902 se dočkal prvních souhrnných výstav v České republice.

Po odchodu do penze v roce 1895 žil na penzi v Čechách, nejprve v Ústí nad Orlicí a později ve Slavětíně u Loun, kde také zemřel v roce 1908. Je pohřben na tamějším hřbitově.