Jaroslav Dvořáček se narodil 18. února 1908 v Sasíně u Boskovic a vzdělání získal nejprve na brněnské Škole uměleckých řemesel pod vedením Emanuela Hrbka. 

V letech 1928–1930 pokračoval na Akademii výtvarných umění v Praze u profesorů Josefa Loukoty a Vratislava Nechleby, což mu poskytlo klasické akademické základy. Po návratu na Moravu se stal členem Spolku výtvarných umělců Aleš a roku 1939 působil jako profesor na Škole uměleckých řemesel v Brně, zároveň pracoval i jako výtvarný redaktor. 

Dvořáček se profiloval jako malíř i karikaturista: olej a tempera střídaly období výrazné zelené, později modré palety, zatímco odborně zkoumal také malbu na skle a tvorbu skleněných mozaik. Současně se věnoval grafice, využíval náročné techniky leptu, suché jehly, akvatinty a litografie. 

Typickými náměty jeho figurativních listů byly práce na polích, chvíle odpočinku a rodinný život, krajinné i figurální motivy čerpal především z Českomoravské vysočiny. Díky této šíři technik i tematického záběru patří k výrazným osobnostem moravského meziválečného a poválečného umění. 

Jaroslav Dvořáček zemřel 20. srpna 1980 v Brně.