1927-1929 Olej na plátně, 38x55 cm. Signováno vpravo dole "Diviš". Pozoruhodná a často bolestiplná umělecká dráha Aléna Karla Diviše se začíná v roce 1918–1919, kdy studoval malířskou školu Josefa Boháče na Malé Straně. Tam se seznámil s Marií Čermínovou (Toyen), která zde také studovala. Ve školení pokračoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru Emanuela Dítěte. V roce 1926 odjel do Paříže. Zde navštěvoval přednášky Františka Kupky a studoval i na École des beaux-arts. Seznámil se s Danielem-Henrym Kahnweilerem, který o něm informoval Vincence Kramáře. Díky němu Diviš získal podporu Ministerstva školství. V Paříži se stýkal s Bohuslavem Martinů, Františkem Kupkou, Josefem Šímou, Františkem Tichým, Toyen a Janem Zrzavým. Právě v této době, tedy v rozpětí let 1927-1929, vzniká zde předkládané Zátiší s citrónem a ústřicí. Ve chvíli, kdy nadějný umělec plný sebedůvěry, obklopen vynikajícími osobnostmi své doby, usiluje o přízeň největšího z osvícených obchodníků s uměním své doby, jímž Daniel-Henry Kahnweiler bezpochyby byl, vytváří intimně civilní, barevně střídmé dílo plné delikátní jemnosti. Bez radikalismu, módního ve své době, citlivě formuluje, plně poučen aktuálními trendy, svoji osobní sofistikovanou uměleckou výpověď, jež dává nahlédnout až do měkkého a zranitelného autorova nitra. Jemné tóny a vůně navozené zobrazeným tématem korespondují zcela s použitou paletou i malířskou fakturou. Olej je zde předkládán s jemností pastelu a měkkost kontur předznamenává i pozdější práce, které však již často odrážejí traumata duše a pocity odcizení, jež většinu Divišova tvůrčího života provázejí. Vzácné rané dílo pařížského období doplňuje chybějící pohled na umělce a jeho tvorbu ve fázi naděje, sebedůvěry a skrytých příslibů. Citováno z posudku Rei Michalové, Ph.D.: „Předložené dílo „Zátiší s citronem a mušlí“ je kvalitní a na trhu s uměním vzácnou umělcovou prací z raných let pařížského období (1926-1940). Toto období pro něj bylo fází rychlého uměleckého vyzrávání […] také díky autorově bohatému uměleckému školení. V letech 1925-1929 navštěvoval Diviš přednášky Františka Kupky, který v něm tehdy již viděl „vyspělého tvůrce“. Dále se mladý malíř vzdělával na École des Beaux-Arts, Académie 4 de la Grande Chaumière, akademiích Collarosi a Ranson: jeho učiteli tak nebyli žádné menší osobnosti než André Lhote, Amedée Ozenfant, Fernad Léger a Othon Friesz.“ Posouzeno Mgr. Vandou Skálovou, opatřeno znaleckým posudkem PhDr. Rei Michalové Ph.D. a Davida Franka, ak. mal. rest. Trinity Art Research.

Alén (Karel) Diviš se narodil 26. dubna 1900 v Blatě u Poděbrad a zemřel 15. listopadu 1956 v Praze. Byl český malíř a ilustrátor, jehož tvorba měla významný vliv na české výtvarné umění.

Po studiu na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u profesora Emanuela Dítěte v 20. letech pokračoval ve studiu na École des Beaux-Arts v Paříži. Zde se stal žákem významných umělců jako František Kupka, Fernand Léger a Amédée Ozenfant. V jeho díle lze pozorovat vliv kubismu a expresionismu. Jeho malby jsou plné existenciálních obsahů, vyjadřují melancholii a jsou barevně tlumené. Postupem času se Divišova tvorba přibližovala strukturální malbě.

Diviš také procestoval různé země, včetně Francie, Ameriky a Afrického kontinentu. Jeho umělecký vývoj byl poznamenán různými vlivy a fázemi, které odrážely jeho osobnost a životní zkušenosti.

Významnou část jeho života utvářely události druhé světové války a následný exil. Během válečných událostí byl internován a uvězněn v různých táborech. Po válce se vrátil do Československa, kde pokračoval ve své tvorbě a navázal kontakty s dalšími umělci.

Divišův umělecký odkaz byl znovuobjeven a oceňován v pozdějších letech. Jeho poslední autorské výstavy se konaly v roce 2005 v pražském Rudolfinu a v roce 2006 v Polabském muzeu v Poděbradech. Jeho dílo zanechalo trvalou stopu v české výtvarné scéně.