Pigmentová fotografie, původní autorský pozitiv 25,9x20,2 cm. Recto vpravo dole značeno slepotiskovým razítkem "Drtikol - Prague".
František Drtikol - český fotograf a malíř, narozen v Příbrami. Mezi léty 1898–1901 se zaučoval v ateliéru Antonína Mattase. 1901–1903 studoval v Mnichově na Učebním a výzkumném ústavu pro fotografii. V Mnichově si osvojil jak technologii ušlechtilých tisků, tak tvorbu v duchu secesního piktorialismu a symbolismu. Mezi léty 1903–1904 vystřídal práci v ateliérech v Karlsruhe, Churu, Trutnově a Praze. Poté nastoupil tříletou základní vojenskou službu. V roce 1907 si otevřel vlastní ateliér v Příbrami, ten z finančních důvodů uzavřel v r. 1909 a přesídlil do Prahy, kde si v roce 1910 s podporou fotografického amatéra A. Škardy otevřel vlastní ateliér Drtikol & spol. V r. 1911 vydal soubor 50 olejotisků s názvem Z dvorů a dvorečků staré Prahy. Tento soubor vzbudil nevídaný ohlas a Drtikolův ateliér se stal jedním z předních fotografických ateliérů v českých zemích. V roce 1914 byl Drtikol povolán k týlovému vojsku do Benešova u Prahy, kde v pozici šikovatele zůstal až do konce války. Jeho ateliér byl v té době dále v provozu (1917 do něj nastoupil jako učeň J. Rössler, který zde s přestávkami pracoval až do r. 1925). Po válce dále provozoval svůj ateliér (po roce 1921 bez A. Škardy) až do r. 1935, kdy ho prodal. 1939 daroval svůj archiv (asi 2000 fotografií, dokumentů a dopisů) UPM v Praze. V Drtikolových nejstarších aktech se snoubí prvky romantismu a symbolismu. Jeho snímky byly vždy složitě komponovány a mezi akty se objevují symbolická zobrazení biblických i mytologických "femme fatale". Pod vlivem moderního piktorialismu, který v Československu odstartovala výstava D. J. Růžičky v roce 1921, začal využívat měkce kreslící objektivy a upouštěl od většiny ušlechtilých tisků vyjma uhlotisku. Před polovinou 20. let se do jeho snímků propracovaly (nepochybně také díky vlivu jeho asistenta J. Rösslera) prvky kubismu, futurismu či expresionismu. Dalším významným motivem jeho tvorby, který v tomto období nabýval na naléhavosti, je dramatická a transcendentální práce s vrženými stíny či světelnými kruhy a kužely, která vycházela z jeho fascinace buddhismem. V roce 1925 se zúčastnil pařížské Výstavy moderních dekorativních a průmyslových umění, odkud si odvezl Grand prix, což odstartovalo řadu zahraničních výstav. Osobní zklamání ženami vedlo k tomu, že na sklonku 20. let živé modelky vystřídaly figurky vyřezávané ze dřeva a lepenky, které fotografoval v závěrečném tvůrčím období (1930-1935).