70. Sbírka Alexandra Skalického a další vybraná díla českého výtvarného umění.

MAGICKÉ RUCE VII. | 1987 / 2012 | Bromostříbrná fotografie na polomatném papíru, autorská zvětšenina z roku 2012. 38,1x28 cm. Verso tužkou název díla (akce), datace a podpis autora. | Srov.: Jiří Pátek, Alexandr Skalický / Sestup bílé čáry. Konceptuální fotografie 80. let, Praha 2022, s. 116 a n. | Další exemplář je uložen ve sbírkách Moravské galerie v Brně, inv. č. MG 20867. | Provenience: sbírka Alexandra Skalického.

OSIKOVÝ HÁJ | Olej na plátně, 149x149 cm, verso značeno na plátně i na blindrámu razítkem "Z pozůstalosti akad. malíře Aloise Kalvody". | Rámováno. | Opatřeno restaurátorskou zprávou Maria Krále. | Provenience: Současným majitelem získáno z rodiny Aloise Kalvody. | Alois Kalvoda - malíř a grafik, od roku 1908 redaktor časopisu Dílo. Studoval na pražské akademii u Mařáka, dále v Paříži a Mnichově, posléze sám učil na akademii. Maloval především prosté motivy českého a moravského kraje.

POCHOD DESPERÁDŮ | 1960 | Kombinovaná technika - olej a tempera na plátně, 90x114,5 cm, sign. a dat. vpravo dole "Jan Bauch, 1960". | Provenience: sbírka Alexandra Skalického. | Jan Bauch - český malíř, sochař, grafik, ilustrátor, scénograf a vysokoškolský pedagog. Vyučil se řezbářem v dílně svého otce (1912-1913), studoval na Uměleckoprůmyslové škole u E. Dítěte ml. a v letech V. H. Brunnera, na Akademii výtvarných umění v Praze současně navštěvoval grafickou speciálku M. Švabinského. V letech 1916–1918 se zúčastnil 1. světové války, jež významně ovlivnila jeho malířské dílo. V meziválečném období byl členem Umělecké besedy a poté SVU Mánes. Cestoval do Francie (1926, 1927), Belgie a Řecka (1927) a do Itálie (1930). Po válce byl pedagogem na VŠUP, od r. 1946 docentem, od 1948 profesorem. V roce 1958 byl však penzionován. V jeho obrazech je přítomna hluboká tradice českého baroka. Barokní vzruch a rytmus se projevuje v energických tazích štětce a plastickém vrstvení barvy, v kontrastech a dramatické stavbě obrazů.

MALÝ MODRÝ NUDNÝ (TÉŽ SMUTNÝ) OBRAZ | 1966 | Kombinovaná technika - olej a email na plátně, 130x85 cm. Popsáno na blindrámu "M. Medek 1966 malý modrý smutný obraz". | Rámováno. | Publ.: Vratislav Effenberger, Anna Fárová, Antonín Hartmann a kol., Mikuláš Medek (kat. výst.), Galerie Rudolfinum Praha 2002, s. 96. | Provenience: sbírka Alexandra Skalického. | Mikuláš Medek - český malíř, jedna z nejvýznamnějších a nejoriginálnějších postav českého i světového malířství 2. poloviny 20. století; vnuk Antonína Slavíčka, syn generála a spisovatele Rudolfa Medka a bratr Ivana Medka. Studoval Státní grafickou školu v Praze (1942–1944 ) a Akademii výtvarných umění (1945–1946). Studia zde ani na Vysoké škole uměleckoprůmyslové u F. Muziky a F. Tichého nedokončil, po komunistickém převratu byl vyloučen. V roce 1951 se oženil s fotografkou Emilou Tláskalovou. V 60. letech byl přijat do Svazu výtvarných umělců. Jeho první větší výstava proběhla v roce 1963, nejcelistvější přehlídka pak v Galerii Rudolfinum v roce 2002. Medkovo dílo zpočátku vycházelo ze surrealismu. V roce 1952 nastává existenciálního období a na přelomu 50. a 60. let dospěl umělec k abstrakci. V závěru své tvorby rozvíjel imaginativní malbu a věnoval se rovněž knižní ilustraci. Po roce 1960 bylo Medkovi umožněno realizovat některé veřejné zakázky, např. oltářní obraz kostela v Jedovnicích (1963) či kompozice pro interiéry kanceláří ČSA v Damašku, Košicích (1963), Paříži (1964), Praze-Ruzyni (1969) a New Yorku (1970).

ZNAK | 1967 | Bromostříbrná fotografie na lesklém papíru, původní autorská zvětšenina. 20,6x17,6 cm (21x17,9 cm). Verso perem podpis autorky, název díla a datace, značeno razítky "Československá fotografie" a č. "91406", další poznámky tužkou a propiskou. | Emila Medková - česká fotografka, studovala ve třídě krajinářské fotografie u J. Ehma na SGŠ (1942-1943 a 1945-1946). Její tvorbu charakterizuje úzké sepětí se surrealismem. R. 1951 se provdala za malíře M. Medka, oba byli členy pražské skupiny surrealistů (ca 1951-1961, znovu od 1974), také byla členkou SČSVU. V letech 1947–1951 spolu s ním vytvářela soubory inscenovaných fotografií, navazujících na tvorbu Mana Raye, a surrealistických asambláží např. z Medkova ateliéru. Od 50. let až do své smrti pak průběžně pracovala na několika volně se prolínajících tematických cyklech, zpočátku hlavně z městského prostředí, blízkých estetice Skupiny 42. Na přelomu 50. a 60. let se společně s tvůrci z okruhu Konfrontací přiklonila ke strukturální (texturální) abstrakci. Náměty nalézala především v Praze, ale vytvořila i obsáhlé fotografické soubory z Paříže (1966) či Itálie (1967). Její dílo bývá řazeno ke směru magického realismu. Její život a dílo zpracovává monografie K. Srpa ml. a L. Bydžovské, kurátorů její 1. souborné výstavy z r. 2001.

VZORNÍK PODLOŽEK | 1966 | Asambláž na kartonu, 78x58,5 cm, sign. dodatečně na zadní straně "Běla Kolářová, Praha, 17/11 1996". | Rámováno, zaskleno. | Vystaveno: Galerie na Karlově náměstí, Praha, 1966. Galerie výtvarných umělců Litoměřice, 1997. Egon Schiele Art Centrum, Český Krumlov, 2003-2004. Muzeum Kampa, Praha, 2008. | Publ.: Erik Lukavský (ed.), Běla Kolářová (kat. výst.), Egon Schiele Art Centrum Český Krumlov 2003-2004, s. 141. | Meda Mládková - Jiří Machalický, Běla Kolářová (kat. výst.), Museum Kampa, Praha, 2008, s. 67. | Provenience: Pozůstalost autorky - Galerie Krobath, Vídeň - Soukromá sbírka, Česká republika. | Běla Kolářová - česká výtvarnice a fotografka. Vystudovala obchodní školu, pracovat začala v knihkupeckém a tiskařském družstvu Mladé proudy (pozd. Dílo). Fotografovat začala po odchodu ze zaměstnání v souvislosti s onemocněním tuberkulózou (1956). Od zač. 60. let zkoušela i jiné výtvarné techniky, jako např. přímou práci s fotografickým papírem, koláže či asambláže. Poprvé vystavovala v roce 1962 v Mánesu, r. 1964 pak se skupinou Křižovatka, kterou spoluzaložila (1963). 1. samostatnou výstavu měla v roce 1966 v Galerii na Karlově náměstí. V té době jako jediná v české fotografii reflektovala nejaktuálnější tendence oboru. Její fotogramy a luminografy představují specifickou verzi op-artu, fotografované asambláže reagují na pop-art a lettrismus. Dílo jejího manžela J. Koláře pak reflektuje tzv. derealizovanými portréty. V období normalizace však nesměli vystavovat ani publikovat, od r. 1979 žili v zahraničí, nejprve na ročním stipendiu v záp. Berlíně a poté v Paříži, vrátili se až v roce 1999.

BEZ NÁZVU | 1979 | Kombinovaná technika - asambláž, olej a epoxid na dřevěné desce, 114,6x88,8 cm, sign. a dat. dole uprostřed "Istler 79". | Provenience: sbírka Alexandra Skalického. | Josef Istler - významný český malíř a grafik, představitel surrealismu a informelu. Studoval pouze soukromě koncem 30. let v Jugoslávii u W. Höffnera. Přátelil se a spolupracoval s K. Teigem a Toyen, pod jejich vlivem tvořil v duchu lyrické abstrakce. Po 2. světové válce vstoupil do Spolku výtvarných umělců Mánes. Mezi léty 1945-1947 spolupracoval se skupinou Ra, poté se stal členem skupiny Cobra a SČVG Hollar. Zabýval se také fotografií a veřejnými realizacemi, např. triptych pro ruzyňské letiště či výzdoba kostela v Jedovnicích ve spolupráci s M. Medkem, K. Neprašem, J. Koblasou a L. Kolkem. Samostatně vystavoval od r. 1945, jeho dílo je zastoupeno v domácích i zahraničních sbírkách (Londýn, Paříž, Berlín, Amsterdam).

FANTOM | 1982 | Olej na plátně adjustovaném na dřevěné desce, 94x74,5 cm, sign. a dat. vpravo dole "Istler 82". | Obraz vytvořený na objednávku přímo pro Alexandra Skalického je zásadním projevem vrcholného autorského stylu. Figura v extatické formě se stává symbolem zobrazujícím v sobě celou šíři autorova vývoje od surrealismu válečné epochy až po dobové vnímání abstraktní malby plné symbolických a smyslových významů. To vše v barevně i malířsky brilantním provedení plném nejjemnějších detailů, stejně jako dokonalých barevných přechodů. | Rámováno. | Provenience: sbírka Alexandra Skalického. | Josef Istler - významný český malíř a grafik, představitel surrealismu a informelu. Studoval pouze soukromě koncem 30. let v Jugoslávii u W. Höffnera. Přátelil se a spolupracoval s K. Teigem a Toyen, pod jejich vlivem tvořil v duchu lyrické abstrakce. Po 2. světové válce vstoupil do Spolku výtvarných umělců Mánes. Mezi léty 1945-1947 spolupracoval se skupinou Ra, poté se stal členem skupiny Cobra a SČVG Hollar. Zabýval se také fotografií a veřejnými realizacemi, např. triptych pro ruzyňské letiště či výzdoba kostela v Jedovnicích ve spolupráci s M. Medkem, K. Neprašem, J. Koblasou a L. Kolkem. Samostatně vystavoval od r. 1945, jeho dílo je zastoupeno v domácích i zahraničních sbírkách (Londýn, Paříž, Berlín, Amsterdam).

RYTÍŘ A SMRT (TÉŽ NOČNÍ JEZDEC NEBO APOKALYPTICKÝ JEZDEC) | 1977 | Olej na plátně adjustovaném na dřevěné desce, 82,2x61,6 cm, sign. a dat. dole uprostřed "J. Vyleťal 1977". Na zadní straně "Josef Vyleťal, "Rytíř a smrt", Olej na dřevě, použito vodou rozpustných vrstev 1977". | Rámováno, zaskleno. | Potvrzení pravosti díla manželkou Olgou Vyleťalovou z roku 2017 a zpráva o prodeji autorské kopie obrazu "Tanec smrti" na aukci v Praze roku 2016, která byla vytvořena původně pro galerii Groll v Norimberku. | Vystaveno: Galerie v Roudnici nad Labem, 1982. | Publ.: Josef Vyleťal (kat. výst.), Galerie Roudnice nad Labem, 1982. | Rostislav Svraš, Josef Vyleťal: Malíř smrti, Praha, 1993, s. 63. | Provenience: sbírka Alexandra Skalického. | Josef Vyleťal - malíř, grafik, divadelní a filmový výtvarník. Studoval na Vysoké škole technické v Bratislavě (1957–1960) a Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (1960–1961 u Adolfa Hoffmeistera). Samostatně vystavoval od r. 1963, kolektivně od 1965. Od počáteční strukturální abstrakce, se dostal k figurativní kompozici ve stylu starých mistrů (cyklus Stromníci, 1965) a pozdější surrealistické malbě a kresbě.

POESIE | 1977 | Olej na plátně, 53x99,5 cm, sign. a dat. dole uprostřed "Z. Sklenář 77". Zasazeno v původním autorském rámu. | „V roce 1977 pořídil Alexandr Skalický portrét malíře a grafika Zdeňka Sklenáře. V zorném poli aparátu se objevuje rovněž obraz Poezie, který pro Skalického na jeho žádost Sklenář namaloval. Je vlastně poněkud paradoxní, že fotografie, která měla jejímu autorovi připomínat jedinečné okamžiky, jež s umělcem v ateliéru strávil, slouží dnes, kdy se Skalického sbírka dostává na umělecký trh, jako důkaz pravosti obrazu.“ /Jiří pátek (ed.), Útěcha bydlením. Život soukromého sběratele za železnou oponou, Praha 2022/. Stejně jako i v jiných případech je i zde nesmírně cenná korespondence mezi autorem a objednavatelem. Často dokládá i složitou cestu tvůrčího procesu a významně poodhaluje pohled tvůrce. Právě tento literární doprovod a jeho precizní uspořádání je jednou ze zásadních hodnot celé sbírky. | „Ten Váš obraz – nějak se mně zdá nyní málo barevný. Ve škole jsem měl velký světlý atelier, kde jsem viděl každou čáru, a tak jsem se dostal do kreslířské polohy. Nyní však vidím všechno mnohem víc barevně – díky novému atelieru. Proto se do toho pustím a předělám. To je totiž můj způsob malování, že najednou mě to popadne a předělám třeba i několikrát obraz, až uznám, že je dobrý. A to je tento případ. Tak proto laskavé strpení a všechno musí nakonec dobře dopadnout.“ Z dopisu z 8. 8. 1977, Archiv Moravské galerie, fond Skalický Alexandr, karton č. 5. | Krátká autorská poznámka a pohled na mimořádné dílo plné jemné barevné rafinovanosti a až kontemplativního soustředění získává jakousi hlubší úroveň porozumění a vhledu do perfekcionistického světa mimořádné tvůrčí osobnosti. Výjimečné dílo galerijní hodnoty hovoří svým jasným srozumitelným jazykem, přesto právě tyto krátké literární doprovody doplňují a osvětlují širší kontexty, které můžeme v tomto jedinečném díle sledovat. O významu, který mu Sklenář sám přisoudil, vypovídá i další zmínka v korespondenci: „Současně bych Vás prosil, až budu mít nějakou větší výstavu buď předkrematoriální nebo pokrematoriální, zda byste jej mohl zapůjčiti – což jest pro sběratele velká otrava – sám to znám moc dobře.“ /Archiv Moravské galerie, fond Skalický Alexandr, karton č. 5./ | Rámováno. | Provenience: sbírka Alexandra Skalického. | Zdeněk Sklenář - legendární český ilustrátor, grafik, malíř. Studoval Státní uměleckoprůmyslovou školu u prof. Hofbauera a VŠUP u prof. Z. Kratochvíla, byl členem SVU Mánes a Hollaru. Na VŠUP také později pracoval, po válce jako asistent F. Muziky, v letech 1969-1977 vedl ateliér ilustrace a užité grafiky, zároveň byl vedoucí katedry malby, grafiky, kresleného a loutkového filmu. Svůj první ateliér si pronajal v Ostrovní ulici, barvy mu dodával přítel Karel Černý. 1. výstavní příležitost mu poskytl E. F. Burian (výstava Mládí v D40), 1946 měl 1. samostatnou výstavu v Topičově salonu. Na jeho dílo měla významný vliv cesta do Číny v r. 1955, kde jej zaujaly principy východoasijské kaligrafie, byl také několikrát v Paříži, ve Švýcarsku, Holandsku, Itálii, Anglii, Německu, Maďarsku, Belgii či Indii. R. 1959 obdržel zlatou a stříbrnou medaili za grafické úpravy knih na knižním veletrhu v Lipsku. R. 1960 se stal členem tvůrčí skupiny Bilance při Umělecké besedě. 1968 získal Čestné uznání Ministerstva kultury ČSSR za spolupráci na Expo 67 v Montrealu, 1971 pak zlatou medaili na Biennale Internazionale d’Arte ve Florencii.