kolem 1910 - 1916, sklo čiré, hutně tvarované, světle modře lazurované, květy malované pestrými barvami, monogramováno ZB, ulomené ucho

Zdenka Braunerová, narozená do zámožné rodiny jako nejmladší ze čtyř sourozenců, se narodila do vlivného prostředí. Její otec, významný advokát a poslanec říšské rady JUDr. František August Brauner, pocházel z rodu usazeného v Litomyšli. Již od malička projevovala Zdenka vášeň k malování, podporovaná jak otcem, tak matkou Augustou, rozenou Neumannovou, amatérskou malířkou a členkou starobylého šlechtického rodu.

Zdenka vyrůstala v prostředí, kde se setkávala s významnými osobnostmi české kultury, literatury a výtvarného umění, díky čemuž se stala součástí intelektuálního prostředí své doby. Její rodiče hostili známé literáty a výtvarníky, a Zdenka měla příležitost setkávat se s osobnostmi jako Josef Václav Sládek, rodina Palackých, Náprstků nebo Riegerů.

Začátky Zdenčiny umělecké dráhy směřovaly k malování, a její rodiče ji podporovali ve studiích u slavné Amalie Mánesové. Brzy se její mimořádný talent projevil a vedl ji k dalším studiím u Antonína Chitussiho. Její rozhodnutí věnovat se malířství jako životnímu povolání bylo pevné, ačkoliv se na chvíli váhala mezi malířstvím a zpěvem. Romantické vztahy s významnými umělci, jako byli Antonín Chittussi, Julius Zeyer nebo Vilém Mrštík, formovaly její osobní i umělecký život.

Zdenka Braunerová byla silně ovlivněna pobytem v Paříži v letech 1881–1893, kde navštěvovala soukromou akademii Collarossi a setkávala se s významnými francouzskými umělci. V Paříži také navázala trvalá přátelství a inspirovala francouzské umělce k pochopení české kultury. Po návratu do vlasti tvořila zejména v Roztokách u Prahy, kde měla ateliér v tzv. Braunerově mlýnu.

Zdenka Braunerová zemřela 23. května 1934 ve svém milovaném městě Praze a je pohřbena na Vyšehradském hřbitově. Její odkaz spojený s láskou k vlasti, umění a přátelstvím s významnými osobnostmi české a francouzské kultury zanechal trvalý otisk ve světě umění.