Jana Míčková byla významná česká akademická malířka, ilustrátorka, grafička, restaurátorka a sklářská výtvarnice. Narodila se 10. října 1940 v Praze. Její otec, Josef Krahulík, byl vojákem a amatérským malířem, zatímco matkou byla Marie rozená Svobodová. Jana Míčková většinu svého života žila v malé vile na vrchu Bohdalci v pražských Vršovicích.

Po základním vzdělání na francouzském lyceu absolvovala v letech 1955–1959 střední výtvarnou školu v Praze. Následně v letech 1959–1965 studovala na Akademii výtvarných umění v Praze, kde se věnovala figurální a monumentální malbě pod vedením Vojtěcha Tittelbacha a Vladimíra Sychry. Studium dokončila na Academia des Beaux Art v Paříži v roce 1970.

Její umělecká kariéra zahrnovala účast na mnoha výstavách v Československu i v zahraničí, například v Paříži, Ciudad de México a Káhiře v letech 1966–1970. Po roce 1970 se rozhodla žít jako nezávislý umělec, nevěnovala se stálému zaměstnání a nadále vystavovala a účastnila se soutěží a výběrových řízení. Její poslední výstava proběhla v Bechyni v roce 2017.

Jana Míčková se ve svém uměleckém díle věnovala širokému spektru technik, včetně kresby, ilustrací, malby pastely a olejem. Zpočátku se věnovala olejomalbě, ale později se zaměřila na abstrakci a převažovala tvorba suchým pastelem. Mezi její vrcholná díla patří série obrazů Motýli, která byla oceněna na výstavě v Paříži. Kromě malby se také věnovala návrhům vitráží, svítidel a dalších skleněných artefaktů. Spolupracovala s sklárnou v Novém Boru a její práce zdobí například vitráže v Revmatologickém ústavu v Praze Na Slupi nebo v Kongresovém paláci v Praze.

Celý svůj život se věnovala také restaurátorské činnosti, převážně restaurování nástěnných maleb a skla. Mezi její významné projekty patří restaurování okna v katedrále svatého Víta, Václava a Vojtěcha navrženého Alfonsem Muchou. Její umělecké dílo a přínos v oblasti výtvarného umění jsou stále ctěny.

Zemřela 13. března 2020 v Praze.