Svätopluk Mikyta, narozený 20. března 1953, je významný slovenský umělec, jehož tvorba spojuje různé umělecké linie, zejména "duchampovskou" a "picassovskou". I přesto, že se narodil v období, kdy existovalo Československo, aktivně začal pracovat až po rozdělení republiky.

Jeho umělecký přístup zahrnuje používání ready-made techniky, kdy si půjčuje reprodukce knih, časopisů a plakátů, do kterých vstupuje svou vlastní kresbou nebo grafikou, což nazývá "překreby" (overdrawings). Tento proces umožňuje vytváření obrazových narativů, které spojují motivy, úvahy a osobní reflexe, spíše než soudy.

Mikytovy práce často vycházejí z ruin, které postmoderna vytvořila otřesem hodnot, a skládají novotvary, které posouvají reprezentativní dobové reprodukce fotografií do nových situací. Přestože často volí ilustrativní obrazy propagandy nebo jasné znaky, jeho práce působí velmi osobně díky ručnímu zásahu.

Významnou roli hraje i Mikytovo vystavovatelské myšlení a komponování jednotlivých exponátů, které tvoří jeden celek. Jeho poslední výstavy, jako "Variabilita turba" v Krokus Gallery v Bratislavě v roce 2014, nebo "Pomoderna a sedm monochromů" v Pollansky Gallery v Praze v roce 2014, měly výrazný instalační záměr.

Stipendijní pobyt ve Stuttgartu v roce 1995 byl pro Mikytu zásadní, označil začátek svého středoevropského pohybu. Tento pobyt byl motivován odžitou totalitní zkušeností a uvědoměním, že stojaté vody mohou být jedovaté. Při tomto pobytu zakoupil kufr s myšlenkou, že ho použije na svou první výstavu v Americe, což se naplnilo v roce 2009 výstavou "By the Way" v Photoport Gallery v Bratislavě.

Mikytova tvorba se často odkazuje na historii, lokální tradice a paměť, aktivizovanou skrze asociativní obrazy.