Adolf Wiesner, český malíř a ilustrátor, se narodil 31. března 1871 v Praze. V průběhu svého uměleckého života se stal významným členem umělecké skupiny, která založila Spolek výtvarných umělců Mánes a redigovala časopis české moderny Volné směry. Jeho talent se brzy projevil, když pro obálku prvního čísla Volných směrů vytvořil alegorickou postavu mladého muže.

Wiesnerův umělecký projev byl rozmanitý, ačkoliv se věnoval především malbě figurálních kompozic a portrétů, byly jeho melancholické náladové krajiny a žánrové scény mezi jeho nejoblíbenějšími. V letech 1900 až 1910 strávil většinu času v Paříži, kde navázal kontakty s významnými umělci, včetně Alfonse Muchy. Pravidelně vystavoval na pařížském Salonu francouzských umělců a získal si respekt v uměleckých kruzích.

Během pobytu v Paříži se seznámil se svou budoucí manželkou Helenou Brandejsovou, dcerou mecenáše umění Alexandra Brandejse. Po návratu do Prahy se Wiesner stal jedním z předních portrétistů v městě, portrétujíc známé osobnosti a významné členy společnosti, včetně sochaře Stanislava Suchardy a malíře Alfonse Muchy. Jeho klientela představovala převážně pražskou židovskou společnost.

V roce 1916 uspořádal společně se svojí ženou Helenou výstavu v Rubešově galerii v Praze. Oženil se kolem roku 1903 a v roce 1904 se jim narodil syn René. Po okupaci v roce 1939 zůstali Adolf a Helena Wiesnerovi v Praze. Naneštěstí, v roce 1942 byli oba deportováni do koncentračního tábora Terezín, kde Adolf Wiesner zemřel 10. října 1942, opouštějíc za sebou pozoruhodné dílo a nezapomenutelný přínos českému umění.