Adolf Zábranský se narodil 29. listopadu 1909 v Rybí a byl českým malířem, grafikem a ilustrátorem, významným představitelem českého socialistického realismu. Studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze v letech 1929–1932 u profesora Františka Kysely a poté na Akademii výtvarných umění v Praze v letech 1932–1935 u Willi Nowaka. Stal se členem SVU Mánes a Svazu československých výtvarných umělců.

Během své kariéry vytvořil monumentální díla v duchu socialistického realismu, zejména sgrafita pro Hrzánský palác na Hradčanech s tématem „Se Sovětským svazem na věčné časy” a Ledeburských zahrad s tématem „Na paměť osvobození”. Kromě toho se stal významným tvůrcem politických plakátů, věnovaných revolučním událostem, jubileím, svátkům a spartakiádě. Část jeho výzdoby budov byla v 90. letech odstraněna.

Adolf Zábranský patřil po srpnové okupaci v roce 1968 k předním normalizátorům a v letech 1970–1972 byl předsedou výtvarné rady ministra kultury. Již v roce 1971 obdržel titul Národní umělec a až do své smrti v roce 1981 patřil k protežovaným výtvarníkům.