Obraz pravděpodobně určený k soukromé pobožnosti zobrazuje vlevo nahoře nanebevzatou Madonu, Ježíše a Josefa, kterému dominuje holubice, symbol Ducha svatého. Vpravo dole je svatý Dominik (1170-1221), zakladatel řádu kazatelů, známých jako dominikáni. Světec, který cestoval po Evropě, zde symbolizované zeměkoulí, ve snaze obrátit albigenské v jižní Francii na víru, má na sobě řádovou uniformu: bílou sutanu a škapulíř, černý plášť a kápi. Pes vedle něj se zapálenou pochodní v tlamě vzpomíná na sen, který měla Dominikova matka, v němž bylo oznámeno, že porodí syna předurčeného ke slávě; dalším vysvětlením přítomnosti psa, přesvědčivějším, je slovní hříčka ve jménu světce, Domini canis, „pes Boží“. Dalším svatým je Francesco di Asissi (1182-1226), zakladatel řádu menších bratří neboli františkánů. Světci symbolizují dva typy mnišství, aktivní a kontemplativní. Obraz v teplých tónech s mihotavými tahy štětcem lze datovat do šestého desetiletí, kdy Francesco pracoval v dílně bratra představeného, Antonia. Ref: Dario Succi GUARDI 2021, s. 32-33.