![[object Object]](https://cdn.livebid.cz/authors/16313.jpg?v=2)
Základní údaje
| O autorovi | Český akademický sochař, reliéfní výtvarník, medailér. K práci s kovem měl vztah už od dětství díky kovářské dílně jeho otce a strýce, kterou později zdědil. Vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze u profesorů Jana Laudy, Vincence Makovského, Karla Hladíka a Karla Lidického. Jeho tvorba prošla několika etapami: nejdříve se věnoval sochařským portrétům, potom dominovaly kamenné nebo železné sochy spíše nefigurální povahy, svařované ze silných plátů, a posledních zhruba třicet let se věnoval figurální tvorbě. Názvy soch naznačují, že se do značné míry inspiroval antikou a řeckou mytologií. Jeho sochy zdobí více než 100 míst po celém světě. Bronzová plastika Ikaros z roku 1999 je osazená na fontáně před Novou radnicí v Ostravě. S manželkou Jaroslavou Pešicovou se seznámil již během studia na AVU, jejich umělecká tvorba se vzájemně doplňovala a prolínala. (3. 7. 1933 Hradec Králové - 26. 6. 1999 Praha) |
Popis
Bronzový reliéf "Sapfó" bronz, signováno, datováno 1981. Na několika místech by bylo vhodné ošetření povrchové úpravy. ___46 x 52 cm
O autorovi
František Štorek byl významným českým akademickým sochařem, narodil se 3. července 1933 v Hradci Králové. Jeho život a tvorba byly pozoruhodné a ovlivněny různými etapami a inspiracemi.
Již v dětství měl František Štorek blízko k práci s kovem, protože jeho otec a strýc vlastnili kovárnu, která se specializovala na výrobu ozdobných secesních dekorativních prvků. Po smrti otce převzal tuto dílnu a vyučil se na Vyšší průmyslové škole sochařsko-kamenické v Hořicích. V roce 1952 se přestěhoval do Prahy a zahájil studium na Akademii výtvarných umění (AVU). Tam studoval pod vedením profesorů Jana Laudy a Vincence Makovského v letech 1953 až 1959. Následně v letech 1964 až 1967 zakončil svá studia uměleckou aspiranturou u profesorů Karla Hladíka a Karla Lidického. Po absolvování studií zůstal natrvalo v Praze, kde se také seznámil s malířkou Jaroslavou Pešicovou, se kterou později uzavřel manželství. Jejich umělecká tvorba se vzájemně ovlivňovala a doplňovala.
František Štorek získal několik ocenění za svou práci, včetně ceny na Mezinárodním sympoziu prostorových forem v Ostravě (1967) a Ceny Masarykovy akademie umění in memoriam (2003).
Jeho umělecká tvorba prošla několika fázemi. Po dokončení studií na AVU se věnoval sochařským portrétům a později kamenným a železným sochám, které byly spíše nefigurální. V roce 1967 se zúčastnil prvního ročníku Mezinárodního sympozia prostorových forem v Ostravě, kde vytvořil několik soch. Po normalizaci byly některé z jeho soch zlikvidovány, ale některé se podařilo zachránit a umístit na veřejných místech.
Od roku 1968 se František Štorek začal věnovat figurální tvorbě, která byla inspirována antickými motivy a řeckou mytologií. Jeho sochy byly často velké a do detailu propracované. Jedním z jeho významných děl byla tři a půl metrů vysoká bronzová socha Ikara, která stojí na Prokešově náměstí v Ostravě před Novou radnicí.
František Štorek měl úspěšné výstavy ve známých českých galeriích a také v Belgii a Francii ke konci 80. let. Jeho umělecká pozůstalost je důležitou součástí českého sochařství.
Zemřel 19. června 1999 v Praze.
