Antonio Scaccabarozzi (Merate, 1936 - Colle Brianza, 18. srpna 2008) byl významný italský malíř s bohatou a rozmanitou kariérou. Vyrůstal ve skromné rodině a jeho umělecká vášeň se rozvinula díky příbuznému malíři a dědečkovi. Po začátečním vzdělání v Miláně a večerních kurzech malby v Castello Sforzesco začal pravidelně navštěvovat uměleckou čtvrť Brera, kde se setkal s významnými umělci, jako byli Carlo Carrà, Piero Manzoni a Lucio Fontana.

V roce 1959 se přestěhoval do Paříže se svým přítelem Anchisem Roncatou, kde pracovali jako malíři scén. Během pobytu v Paříži se prohloubily jeho znalosti uměleckého jazyka avantgardy, a to zejména pod vlivem Hanse Arpa a Fernanda Légera.

Po návratu do Itálie se Scaccabarozzi usadil v Sesto San Giovanni, kde navázal dialog s mnoha současnými umělci. V polovině šedesátých let začal vytvářet cyklus děl nazvaný "Equilibrio statico-Dinamico", který spojoval konkrétní a abstraktní prvky s odkazy na neoplasticismus a evropský kineticismus.

V 70. letech pracoval na sérii nazvané "Fustellati", což byly modulární prvky různých velikostí a rozšíření uspořádané do rytmických vzorů. Po této fázi se začal zajímat o měření v malbě a vytvořil díla jako "Linee Quasi Rette", "Distanze Reali" a "Distanze Rappresentate".

Scaccabarozzi také spolupracoval s umělci v zahraničí, zejména v Německu a Švýcarsku, což mu přineslo mezinárodní uznání. V 80. a 90. letech se jeho práce vyvíjela směrem k osvobození od předchozích schémat a přísnosti. Vytvořil sérii nazvanou "Volná množství", kde barva byla nanesena na polyetylenu, což umožnilo umělci experimentovat s novými formami.

Kolem roku 2005 se Scaccabarozzi vrátil k malbě a začal pracovat na sérii "Velature", kde tenké vrstvy jedné barvy vytvářely film pohlcující a rozptylující světlo. 

V důsledku nehody v roce 2008 zemřel.