Jasan Zoubek, narozený 4. března 1956, je výraznou postavou českého sochařství. Jako syn sochařů Evy Kmentové a Olbrama Zoubka a bratr historičky Polany Zoubkové, zdědil uměleckou vášeň a talent. Oproti formálnímu vzdělání dal přednost "škole života", ačkoliv se v průběhu svého života věnoval různým dělnickým profesím. Od roku 1989 působí ve svobodném povolání a stal se jedním z výrazných představitelů po-moderní vlny v českém umění.

Jasan Zoubek navazuje na modernu, aniž by ji popíral; naopak, jeho díla zdůrazňují prehistorickou energii a sílu živlů, které transformují zemi i nás samotné. Jeho tvorba je nesmírně pracná a náročná na provedení. Sochařské prvky pracuje s materiály jako dřevo, papír, osinkocement, beton, kámen a bronz. Začínal kresbou lidských postav a stromů, postupně přešel k abstrakci, symbolům a geometrii.

Od 80. let se jeho sochařská tvorba rozvíjí a zdůrazňuje se na výstavách doma i v zahraničí. Pracuje s různými materiály, od dřeva a papíru až po umělý kámen. Jeho dřívější práce z papíru působí jako výseče krajin s prvky nestability a nepravidelnosti. Postupem času se do jeho děl začleňují lidské figury, geologická témata a motivy prasklin a průrůstku. V 90. letech přináší prvek trvalosti do svých dřívějších prací bronzovými odlitky a pracuje také s umělým kamenem. Poslední práce směřují k abstrakci a zklidnění, často vytvořené z kamene.

Jasan Zoubek žije v Praze a tráví čas i na venkově s manželkou Irenou a jejich třemi dětmi – Evou, Adamem a Jaroslavem, a vnukem Adamem. Jeho zájmy zahrnují nejen sochařství, ale i pozorování krajiny a oblohy.