Július Lörincz se narodil 16. ledna 1910 v Dioseku. V mládí se začal profilovat jako umělec, zejména malíř. Studoval na soukromých školách G. Mallého v Bratislavě a K. Harmose v Komárně. V letech 1929–1934 pokračoval ve studiích na Vysoké škole výtvarných umění v Budapešti pod vedením profesorů Rétiho a Vaszaryho. Po ukončení studií se v roce 1935 přestěhoval do Bratislavy, kde měl svou první výstavu. Díky členství v Masarykově akademii získal stipendium a zlatou medaili, což mu umožnilo absolvovat studijní pobyty v Paříži, Belgii a Nizozemsku.

Ovlivněn expresionismem a dílem Pabla Picassa, s nímž se osobně znal, vytvořil zajímavá umělecká díla. Po druhé světové válce se angažoval politicky a zastával významné pozice v slovenské i československé komunistické straně. Byl členem Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska v letech 1953–1976 a zastával i další politické funkce.

Jeho kariéra pokračovala i po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa a za nastupující normalizace. Po federalizaci Československa zasedl v roce 1969 za KSS do Sněmovny lidu Federálního shromáždění, kde setrval až do své smrti v roce 1980. Během svého života získal několik významných státních vyznamenání, včetně Řádu práce, Řádu Vítězného února a Leninovy státní ceny. V roce 1975 obdržel titul zasloužilý umělec a v roce 1980 národní umělec.

Július Lörincz zemřel 14. prosince 1980 v Bratislavě.