Krištof Kintera žije a tvoří v Praze. Absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze, kde studoval v ateliérech u Jiřího Lindovského, Aleše Veselého, Michaela Bielického a Milana Knížáka. Následně pokračoval ve studiu na Rijksakademie van beeldende kunsten v Amsterdamu. V letech 1999, 2001 a 2003 byl nominován na Cenu Jindřicha Chalupeckého. V posledních letech připravil samostatné výstavy pro pražské galerie Kunsthalle, Centrum současného umění DOX či Rudolfinum, ze zahraničních galerií pak pro Heldenreizer Contemporary v Mnichově, Kali Gallery v Lucernu či Ron Mandos Gallery v Amsterdamu.

Jeho dílo dnes zná snad každý. Od svého prvního výstavního projektu TO v roce 1996 patří mezi výrazné osobnosti tuzemské scény. Úspěch jeho tvorby však není podmíněn pouze výsledkem sarkastického humoru a lehké nadsázky otevírající závažná současná témata – jedná se o dlouhodobou snahu o analýzu našeho vztahu k okolí, přírodě i nám samým.

V devadesátých a nultých letech si popularitu získal především svými kinetickými sochami či monumentálními instalacemi. Těžko bychom zapomněli na záškodnické Spotřebiče (1997-1998) či filozofující Mluviče (1999) metaforicky komentující lidské bytí. Že v sobě má kus provokatéra ukázal při spolupráci s umělcem Davidem Černým na kontroverzní instalaci Entropa v roce 2009 a svoji něžnější polohu naopak ukázal ve výstavě Nervous Trees, která v roce 2017 doslova pohltila prostory galerie Rudolfinum. Touto velkolepou instalací ze starých kabelů, základních desek a rozebraných mobilních telefonů, kterou navštívilo přes 160 tisíc návštěvníků, potvrdil svoji pozici na české výtvarné scéně.