Jaroslav Skrbek se narodil 7. ledna 1888 v Poniklé a zemřel 28. prosince 1954 v Praze. Byl českým grafikem a malířem.

Jako jediný syn truhláře a textilní dělnice strávil své dětství převážně ve Vysokém nad Jizerou. Po absolvování jičínské reálky pokračoval ve studiu na Uměleckoprůmyslové škole u profesora Emanuela Dítěte a poté u Maxmiliána Pirnera. V letech 1910 až 1913 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze v grafické speciálce profesora Maxe Švabinského. Od roku 1913 byl členem Jednoty umělců výtvarných. Po skončení školy pracoval jako středoškolský profesor kreslení v Praze.

V letech 1933 až 1935 měl v Topičově salonu v Praze souborné výstavy svých leptů a akvarelů. Skrbek často trávil léta v rodném Podkrkonoší a podnikl několik zahraničních cest, během nichž zachytil města jako Paříž, Istanbul, Balkán, Amsterdam a venkov v Holandsku.

Jeho dílo zahrnuje lepty a litografie menších formátů s pražskými motivy a krajinomalby z jeho cest do ciziny. Věnoval se také horám a národním buditelům v Podkrkonoší. Jeho grafické listy jsou známé svým dokonalým řemeslným provedením a hrou světla a stínu. Jeho pražské veduty jsou součástí domácích galerií, muzeí i sbírek v zahraničí. Památník národního písemnictví vlastní velký soubor jeho grafických listů.