Antonín Pelc, též známý pod pseudonymem Antonín Peel, se narodil 16. ledna 1895 v Lišanech u Rakovníka. Byl českým karikaturistou, malířem a ilustrátorem.

Pelc studoval malbu na pražské akademii v letech 1913–1918 v ateliéru Vlaho Bukovace a Maxe Pirnera. Věnoval se volné malířské tvorbě a politické karikatuře, publikoval v různých časopisech, včetně Šibeniček, Práva lidu, Tvorby, Rudého práva, Lidových novin, Kulturní tvorby a Literárních novin. Po začátku druhé světové války emigroval v roce 1939 do Francie a následně do Spojených států, kde pokračoval v tvorbě ilustrací a karikatur, například pro The New York Times.

Po návratu do Prahy po skončení války vstoupil do KSČ a jeho dílo se stalo nositelem komunistické ideologie. V pozdějších letech se věnoval zejména malbě, která byla ovlivněna pozdním kubismem. Pelc také působil jako profesor na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a později na Akademii výtvarných umění v Praze. V roce 1963 obdržel titul národní umělec a byl laureátem státní ceny (1951) a nositelem Řádu práce. V letech 1934–1949 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes.

Jeho dílo zahrnuje volnou malířskou tvorbu, politické karikatury, ilustrace pro různé časopisy a knihy. Pelc byl ovlivněn lyrickým kubismem a novou věcností. Jeho raná díla jsou považována za nejvýše ceněná, zatímco dílo z 50. let ztratilo spontaneitu a stalo se nositelem komunistické ideologie. Ilustroval mnoho knih, především beletrie.

Zemřel 24. března 1967 v Praze.