• Jeho byly vystaveny ve Vermontu, Shelburne, Stowe, Washingtonu D.C., New Yorku, Birminghamu v Alabamě i na univerzitních campusech v USA.
• Získal prestižní stipendia Pollock-Krasner Foundation a ArtsLink.
• Založil umělecké centrum Bubec v pražských Řeporyjích.
• Jeho tvorba je zastoupena v mnoha českých i zahraničních sbírkách

Suškova tvorba se pohybuje mezi volnou sochou, site-specific instalací. Jeho tvobu bychom si dnes spojili především s monumentálníi ocelovými objekty, se kterými ale začal pracovat až během svého rezidenčního pobytu ve Vermont Studio Center v březnu 2005. Z náhody se stala posedlost, z řemesla forma výrazu, ze sběrného dvora živá laboratoř.
Tvorba Čestmíra Sušky stojí na základní premise vnímaní nalezených předmětů nejen jako tvůrčího materiálu, ale především jako nositele paměti, příběhu, struktury. „S kovem sbírám staré, opuštěné cisterny nebo roury. Něco zažily. Něco pamatují. Stejně jako staré kmeny,” říká. Obří nádoby prořezává jemnými vzory, které jako hřejivá vzpomínka prochází naší kolektivní pamětí. Tento kontrast mezi těžkým průmyslovým objektem a delikátním výšivkovým dekorem přináší nejen vizuální napětí, ale i symbolickou rovinu. 

Suškova práce prochází dlouhým procesem, ve kterém je nalezený objekt neustále recyklován. Z vyřezaných kusů skládá rezavé ornamentální kompozice evokující obří perské koberce a jejich fargmenty pak přenáší jako tisky na papír prostřednictvím techniky přirozeného rezavění. Recykluje materiál i tvar – celý proces je cyklický, vrstevnatý, vědomě nedokončený. „Je to nekonečný proces, při kterém přetvářím staré věci v nové.“

Jeho umělecká praxe je rovnováhou mezi fyzickou prací a kontemplací. Tvoří sice z těžkých materiálů, ale nikdy těžkopádně. I když se aktuálně nejvíce věnuje oceli, má za sebou práci se sklem, kamenem, hlínou, dřevem i bronzem, které ale téměř nikdy nekombinuje. Tento přístup vypovídá o jeho hluboké úctě ke struktuře, původu a možnostem každého materiálu. Jeho díla nejsou dekorativními objekty, ale stávají se přechodovými zónami mezi přírodním a industriálním, mezi minulostí a současností, mezi užitím a estetikou.

Výtvarník Čestmír Suška patří k nejvýraznějším tvářím současné české sochařské scény. V roce 1980 pod vedením Jiřího Baráčka ukončil studium na Akademii výtvarných umění v Praze. Na počátku 80. let spoluutvářel undergroundové happeningy jako Malechov nebo Malostranské dvorky, byl členem výtvarné skupiny Tvrdohlaví. Od 90. let se intenzivně věnoval monumentální sochařské tvorbě, nejprve v hlíně, dřevě, později ve skle, kameni i kovu. Získal prestižní stipendia Pollock-Krasner Foundation a ArtsLink. Významným počinem je založení sochařského studia Bubec v pražských Řeporyjích, které slouží jako umělecké centrum a místo mezinárodních setkání. Jeho práce byly vystaveny ve Vermontu, Shelburne, Stowe, Washingtonu D.C., New Yorku, Birminghamu v Alabamě i na univerzitních campusech v USA. Doma se v posledních letech objevily například v Domě umění v Brně, v galerii EPO1 v Trutnově nebo na zámku Trója. Je zastoupen v mnoha soukromých i veřejných sbírkách umění.