Josef Ehm, narozen 1. srpna 1909 v Habartově, byl významný český fotograf uměleckých památek, pedagog a redaktor. V letech 1934–1946 učil na Státní grafické škole v Praze. Zúčastnil se výstavy Století české fotografie v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze v roce 1939 a byl redaktorem časopisu Fotografický obzor v letech 1939–1941. Přispíval také fotografiemi do novin a časopisů, jako například Pestrý týden. V roce 1943 se podílel na vydání portfolia Moderní česká fotografie.

Mezi lety 1939 a 1969 pracoval jako dokumentátor památek, zejména pro pražská státní muzea a galerie. Spolupracoval s historiky umění a zdokumentoval mnoho cenných artefaktů. Jeho práce se věnovala také fotografování architektury a soch s důrazem na estetický výraz. Publikoval více než 80 knih, včetně monografií o Praze, pražských interiérech, československých hradech a zámcích a sedmi procházkách Prahou. Jeho fotografie se objevovaly také na pohlednicích.

Josef Ehm zůstal věrný černobílé fotografii, i když občas experimentoval s barevnou fotografií. V druhé polovině 60. let vzrostly nároky na fotodokumentaci ve sbírkových institucích natolik, že začaly zaměstnávat vlastní fotografy, a spolupráci s Ehmou ukončily. Jeho fotografie se dodnes nacházejí ve sbírkách institucí jako Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, Národní galerie v Praze a Národní muzeum.

Ve své volné tvorbě byl Josef Ehm představitelem proudu vycházejícího z nové věcnosti. Tvořil komorní soubory aktů, portrétů a krajinných fotografií, často s originálními náměty. Jeho vliv měl kontinuitu v české fotografii i po roce 1945. Mezi jeho žáky patřila například Dagmar Hochová nebo fotograf skla Lumír Rott.

Zemřel 8. listopadu 1989 v Praze.