Koncipováno v roce 1933, odlito v 60. letech 20. století. Provenience: Ze sbírky ak. malíře Jaroslava Kláta, který získal dílo v prosinci 1985 z ateliéru autorky. Opatřeno čestným prohlášením. Publikováno: Eva Jůzová, Hana Wichterlová, Karlovy Vary, Galerie umění, 1990, s. 22, varianta. Před divákem se skví dílo pocházející z ruky spoluzakladatelky české avantgardní sochy Hany Wichterlové. Ta v daném díle Hudební nástroje zužitkovala své zkušenosti z předcházejících děl, za všechny jmenujeme plastiku Hudebnice či nedochované dílo Dvě torza. Vidíme zde jakési fragmenty, abstrahované hmoty hudebních nástrojů, vyskládané do řady vedle sebe. Hana Wichterlová zde vytvořila dílo v duchu imaginativního kubismu, kdy se inspirace skutečností oprostila od klasických forem, ale přesto nedošlo k úplnému abstrahování hmoty, která naopak byla podpořena bohatstvím představ autorky a jejími zkušenostmi nabytými z vývoje vlastní tvorby. Původní návrh autorka vytvořila z mramoru. Následné varianty byly vytvořeny z šedého vápence, tuto verzi má ve své sbírce Alšova jihočeská galerie, a další verze, stejně jako je tomu u nabízeného díla, byla vytvořena z cínu. Tuto verzi díla má v držení Národní galerie v Praze. Poslední dvě jmenované varianty mají na rozdíl od mramoru vetkány do své podstaty tři vertikály, které představují struny, jež podtrhávají obsahovou formu námět strunných nástrojů. Díla Hany Wichterlové na aukčním trhu takřka nefigurují a v obecném měřítku je sochařčino dílo velkou vzácností. Tímto je nabídka díla Hudební nástroje jedinečnou příležitostí pro sběratele či obdivovatele její tvorby.

Hana Wichterlová se narodila 2. března 1903 v Prostějově. V letech 1919-1923 studovala na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru Jana Štursy. Patřila k silné sochařské generaci společně s Vincencem Makovským, Bedřichem Stefanem a Josefem Wagnerem, kteří se vytvořili v ateliéru Štursy.

Od roku 1926 do 1930 strávila období v Paříži se spolubydlícím Vincencem Makovským, a toto období je klíčové pro její tvorbu. Pod vlivem surrealismu vytvořila několik významných plastik, mezi nimiž vyniká Torzo s vázou (1928) a Kompozice-pomeranč (1929-1930). V roce 1931 se stala členkou SVU Mánes a vystavovala na významné výstavě Poesie 32 (1932), kde prezentovala radikální plastiku Pupen, která symbolizovala elementární organické tvarosloví a životní energii.

Po návratu z Paříže začala projevovat zájem o východní filozofii, což ovlivnilo její pozdější práci. V roce 1942 se provdala za sochaře Bedřicha Stefana. Ve šedesátých letech se vrátila k elementárním organickým formám v plastice Lusk (1967-1968).

Hana Wichterlová je klíčovou postavou v českém sochařství 20. století. Její předválečné tvarosloví předznamenalo následující vývoj. Její dílo, potlačené politickou situací, bylo znovu objeveno v 60. letech díky snahám Petra Wittlicha. Hana Wichterlová zemřela 29. srpna 1990 v Praze.