František Gellner, narozen 19. března 1881 v Mladé Boleslavi, byl český básník, satirik, prozaik, dramatik, karikaturista, grafik a malíř. Jeho život a tvorba byly poznamenány bohémským životním stylem a skeptickým pohledem na společnost.

Gellnerův otec byl nezámožný židovský obchodník, přesvědčený socialistou s zájmem o současnou literaturu, a matka měla sklony k psaní. František Gellner vychodil základní školu a gymnázium v Mladé Boleslavi. Po studiích na technice ve Vídni a krátkém pobytu na báňské akademii v Příbrami se vydal na malířská studia do Mnichova a následně do Paříže, kde se živil karikaturami pro různé satirické časopisy.

Po návratu do Čech v roce 1908 vstoupil na malířskou akademii v Drážďanech, ale brzy se opět vrátil do Paříže. Od roku 1911 žil v Brně, kde přispíval do Lidových novin a stal se členem redakce. Aktivně se účastnil politického života jako jednatel Občanského klubu Lidové strany pokrokové.

Gellnerova poezie prošla vývojem od heinovské ironie a sebeironie k skeptické vyrovnanosti. Jeho raná díla, jako sbírka "Po nás ať příjde potopa!" (1901), reflektovala konflikt mladické vášnivosti s dobovými ideály a maloměšťáctvím. Sbírka "Radosti života" (1903) ukazuje autorovu schopnost odpoutat se od vlastních smutků a vcítit se do problémů druhých.

Ve své tvorbě se Gellner věnoval epizaci a objektivizaci, čímž vytvářel konkrétní až životní obrazy zejména z prostředí nočních ulic, hospod a kaváren. Jeho politickosatirické básně a fejetony v Lidových novinách zobrazovaly sarkasticky oportunistické politiky z různých politických táborů.

František Gellner zemřel na frontě v průběhu první světové války v roce 1914. Jeho dílo zahrnuje i prózy, například "Cesta do hor a jiné povídky" (1914), a obsáhlou veršovanou skladbu "Don Juan" (1912), kde autor modernizuje tradiční látku s ironií. Gellnerova poezie si uchovala čtenářskou oblibu a byla hudebně zpracována například skupinou Katapult nebo písničkářem Pepou Nose.

Od 13. září 1914 byl veden jako nezvěstný.