Eduard Ovčáček se narodil 5. března 1933 v Třinci. V letech 1957 až 1963 studoval na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě u profesora Petra Matejky. V roce 1962 pak jako host studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u profesora Antonína Kybala.

Jeho umělecká tvorba je mnohostranná a zahrnuje grafiku, malbu, propalovanou koláž, plastiku, vizuální a konkrétní poezii, lettristickou fotografii, akci a instalaci. V roce 1959 začal působit také na slovenské výtvarné scéně, kde byl spolu s grafikem Milošem Urbáskem jedním z iniciátorů vzniku nezávislé bratislavské skupiny umělců nazvané "BRATISLAVSKÉ KONFRONTACE". Tato skupina prosazovala abstraktní umění - informel na Slovensku. V letech 1959 až 1968 se Ovčáček soustavně věnoval rozvoji techniky strukturální a hlubotiskové grafiky, stejně jako strukturální malbě. Po založení "KLUBU KONKRÉTISTŮ" v roce 1967, jehož byl spoluzakladatelem, se začal programově věnovat serigrafii a dřevěným polychromovaným prostorovým formám, které nazýval "architektony".

Je signatářem "CHARTY 77" a členem Sdružení českých umělců grafiků HOLLAR a spolku UMĚLECKÁ BESEDA v Praze. Kromě své umělecké práce se věnoval i pedagogii. V 60. letech učil grafické techniky na Palackého univerzitě v Olomouci a v současné době působí jako profesor na Fakultě umění Ostravské univerzity. Žije a pracuje v Ostravě.

Eduard Ovčáček je považován za významnou postavu českého výtvarného umění. Jeho první samostatná výstava se konala v roce 1966, ale kvůli svému podpisu pod Chartou 77 nemohl v 70. a 80. letech oficiálně vystavovat. Od 90. let však znovu získal uznání a účastnil se mnoha výstav, přičemž získal řadu ocenění jak v České republice, tak v zahraničí.