bronz, (pozdější odlitek) Z pozůstalost Dr. Jaroslav Neumanna, kurátora sbírek barokního umění Národní Galerie v Praze.

Dynamicky koncipované a bravurně modelované bozzetto je odlito dle hliněného modelu, který vytvořil Braun v roce 1721 pro kostel piaristů v Litomyšli. Braun patrně vytvořil pouze hliněný model a veškerou ostatní práci nechal již na své dílně

Matyáš Bernard Braun, narozený 24. února 1684 v Sautens, byl rakouský sochař, jehož tvorba ovlivnila české barokní sochařství. Narodil se v Tyrolsku a v Salcburku se věnoval sochařskému umění. Po cestách po Itálii, kde byl ovlivněn benátskou školou a díly mistrů jako Gian Lorenzo Bernini a Michelangelo Buonarroti, přišel kolem roku 1708 do Prahy.

V Praze se Braun rychle etabloval. Jeho mistrovským dílem, sousoším snu slepé cisterciačky sv. Luitgardy na Karlově mostě (1710), získal popularitu a vstoupil do pražského sochařského cechu. Oženil se, požádal o měšťanské právo a zakoupil dům na Dobytčím trhu.

Stal se významným umělcem, spolupracoval s dalšími významnými osobnostmi českého umění, včetně malíře Jana Kryštofa Lišky a architekta Františka Maxmiliána Kaňky. Jeho mecenášem byl hrabě František Antonín Špork, pro kterého vytvořil slavné skulptury Ctností a Neřestí v Kuksu.

Během patnácti let se z jeho dílny stala největší sochařská dílna v Praze, zaměstnávající šest tovaryšů. Braunovi se dostalo mnoha zakázek na sochařskou výzdobu budov a zahrad. Nicméně po roce 1730 jej postihly souchotiny, což znamenalo, že těžkou sochařskou práci vykonávali zaměstnanci, zatímco on se soustředil na tvorbu modelů a návrhů. Zemřel ve svém domě na Novém Městě v Praze ve věku 54 let. I když jeho synovec Antonín převzal dílnu, po jeho smrti zanikla. Braunovy sochy jsou dodnes považovány za vrcholné dílo českého vrcholného baroka.

Zemřel 15. února 1738 v Praze.