Základní údaje
Popis
Z posudku PhDr. Rey Michalové Ph.D.: 'Předložený obraz „Zátiší s černou kytarou a ovocem“ je originálním, svou výjimečnou kvalitou galerijním, skvostně kubistickým dílem Emila Filly, autora, jehož výtvarný talent, silné intelektuální založení a úctyhodná sečtělost z něj učinily vskutku ojedinělou kulturní osobnost své doby, obdařenou zvláštním fluidem vážnosti a význačnosti. V malířském, kresebném, grafickém a sochařském díle zhodnocoval objevy kubismu, které aktualizoval novými teoretickými studiemi a rozvíjel v mnoha osobitých modifikacích, kdy syntetický kubistický slovník uvolňoval do organičtějších, mnohdy libidózních forem. Doba, kdy vzniká posuzovaný obraz, patřila k mimořádně šťastnému období, jež lze označit za jeden z vrcholů Fillových tvůrčích a životních sil. Roku 1932 bylo malíři padesát let a své kulaté jubileum oslavil velkoryse koncipovanou soubornou výstavou v pražském Mánesu, která zahrnovala cca 360 děl z let 1902-1932, přestože katalog uvádí pouze práce do roku 1931. K obrazům, které představily autorovo tvůrčí směřování k nejnovějšímu datu a byly na výstavu doplněny, patřilo i předložené, výtvarně neobyčejně silné a pro malíře maximálně reprezentativní „Zátiší s černou kytarou a ovocem“. Dílo stylově spadá do období pozdního organického kubismu, kdy se ve Fillově pojetí obraz stává „bujným rejem“ barev a forem, které se do sebe vkliňují a harmonicky se doplňují. Přesně toho je předložené dílo nádherným dokladem. Na vizuálně velmi příjemném a reprezentativním formátu tu dochází ke geniálnímu vyrovnání tendencí ke smyslovému hédonismu a k promyšlené konstrukci obrazového pole.'
Provenience: původně sbírka PhDr. JUDr. Jaroslava Borovičky (1912-2009), předního sběratele českého moderního umění; od 90. let v majetku významné umělecké rodiny Wagnerů
Vystaveno: Jubilejní výstava díla Emila Filly, Spolek výtvarných umělců Mánes, Praha, 29. 4. - 29. 5. 1932
O autorovi
Emil Filla se narodil 3. dubna 1882 v Chropyni. V letech 1903 - 1906 studoval monumentální malbu na Akademii výtvarných umění v Praze pod vedením Vlaho Bukovace. Kvůli nespokojenosti s konvenčními metodami a náplní výuky školu opustil po třech letech. Ve svých raných letech byl Filla silně ovlivněn dílem Edvarda Muncha, a následně se přiklonil ke kubismu, který se v jeho díle začal projevovat od roku 1910.
Během své kariéry byl členem několika uměleckých skupin. Nejprve se stal členem skupiny Osma, s níž vystavoval v letech 1907 a 1908. V roce 1909 se přidal ke Spolku výtvarných umělců Mánes, kde setrval – s výjimkou období působení ve Skupině výtvarných umělců mezi lety 1911 – 1914 – až do své smrti.
V roce 1945 byl jmenován profesorem na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Během svého života se věnoval nejen malbě a grafice, ale také sochařství a teorii výtvarného umění. Byl také spoluredaktorem Volných směrů a formoval směřování českého kulturního dění především v meziválečném období. Jeho raná tvorba byla ovlivněna expresionismem a později Picassovým kubismem. Ve svém závěrečném období se přiklonil k realistické krajinomalbě, zejména krajin Českého středohoří. Tyto krajiny byly inspirovány dílem holandského krajináře Jana van Goyena.
Kromě své umělecké kariéry prodělal Filla během druhé světové války těžké období v koncentračním táboře v Buchenwaldu, kde trpěl zdravotními problémy, které trvale poznamenaly jeho zdraví. Po válce, navzdory komunistickému režimu, který propagoval socialistický realismus, se Filla nadále věnoval svému umění.
Emil Filla zemřel 7. října v Praze.
