Olej na malířské lepence, kolem roku 1908.
Signováno vlevo dole „G. Macoun“.
Rozměr malby:26 x 35 cm.
Dobový dekorativní rám se štítkem autora.

Komorně laděná krajina z oblasti Kameniček zachycuje typický motiv českomoravské vrchoviny s dramaticky vystavěnou oblohou a expresivně pojatými mraky. Autor zde pracuje s uvolněným rukopisem a jemně impresionistickým pojetím světla, které je pro ranou tvorbu Gustava Macouna charakteristické. Motiv osamělých stromů v otevřené krajině vytváří melancholickou atmosféru a současně ukazuje autorův cit pro náladu krajiny a proměnlivost počasí.

Gustav Macoun patří k významným představitelům české krajinomalby počátku 20. století. Ve svých dílech často zachycoval kraj Vysočiny a oblast Hlinska či Kameniček, kde nacházel inspiraci v drsné, ale poetické krajině.

Technika: olej na malířské lepence
Rozměr: 26 x 35 cm
Signatura: vlevo dole „G. Macoun“
Datace: kolem roku 1908
Stav: velmi dobrý, působivá dobová adjustace.

Gustav Macoun se narodil 18. prosince 1889 v Praze. Tento talentovaný český malíř a krajinář vstoupil na uměleckou scénu v raném věku. Pocházel z chudé rodiny ševce Augustina Macouna, ale jeho nadání k malování bylo patrné již od dětství.

Po absolvování základního vzdělání se krátce učil umění u Václava Jansy. Na jeho doporučení se v roce 1907 zapsal na kurz malby u Aloise Kalvody. Gustavova vášeň k malování jen rostla, a tak v letech 1908–1909 studoval v ateliéru Antonína Slavíčka. Zde ho jeho studia inspirovala k rozhodnutí stát se profesionálním malířem. V letech 1909–1913 následně absolvoval řádné studium na pražské malířské akademii pod vedením prof. V. Bukovace.

Gustav Macoun se specializoval zejména na malbu krajiny, s hlavním zaměřením na oblasti jako Český ráj, Kameničky a Českomoravská vysočina. Byl známý jako impressionista a oddaný následovník Antonína Slavíčka. Jeho tvorba byla rozsáhlá a různorodá, přičemž některá z jeho děl jsou považována za mimořádně krásná. Zvláště vynikal v malbě podzimních a zimních krajin plných melancholie. Jeho zručnost v malbě stromů a kombinaci zasněžených ploch se hrou oblaků byla obzvláště patrná v období předjaří a tání. Jeho životní cesta v umění skončila 7. října 1934, kdy zemřel v Praze.