Karel Vaněk, český malíř, básník a právník, se narodil 15. února 1900 v Praze. Maturoval na gymnáziu v Křemencově ulici v Praze, kde měl za spolužáky významné osobnosti jako K. Teige, L. Süss, A. Wachsman, J. Frič, A. Hoffmeister, V. Vančura, V. Štulc, J. Voskovec a J. Werich. Po absolvování studia práv na Universitě Karlově se stal zakládajícím členem uměleckého svazu Devětsil.

V květnu 1922 došlo k názorovému střetu mezi jeho apolitickou koncepcí a komunistickým programem K. Teigeho, což vedlo k jeho odchodu z Devětsilu. Následně založil Novou skupinu. Později se živil jako právník.

Karel Vaněk pocházel z rodiny s právnickou tradicí; jeho otcem byl právník a politik JUDr. Ludvík Vaněk (1860–1926). Jeho bratr JUDr. Ludvík Vaněk ml. (1897–1942) byl zavražděn nacisty během druhé Heydrichiády na Kobyliské střelnici.

Vaněk byl živelným malířským temperamentem. Už na gymnáziu v Křemencově ulici se projevil jako iniciátor a redaktor školního časopisu – sborníku Kniha všeho. Psal do něj nejdekadentnější verše. Na přelomu let 1918–1919 věnoval „Panu Janu Zrzavému“ báseň.