Přáli bychom si, aby měl akademický sochař Daniel Ignác Trubač okolo sebe více popularity. Musíme však přijmout slova jednoho galeristy, která zároveň znamenají zřetelnou chválu: „Není divu, že je dnes nepochopen, protože jeho tvorba je nadčasová…“ Nicméně Danielovo dílo je rozsáhlé, významné a v křesťanských kruzích klíčové. Dvě ze tří darovaných děl si můžete prohlédnout ve videu zde: www.aukcesance.cz/trubac

Princezna sv. Anežka Česká

komentář ak. soch. Daniela I. Trubače:
motto: LÁSKA VYRŮSTÁ Z POKORY – POKORA PRAMENÍ Z LÁSKY

Když se obraz prolnul s básní, vznikl pro mne zdroj inspirace. Mám na mysli verše Jaroslava Seiferta o sv. Anežce „Ještě dnes v prostorách kláštera někdy se mi zdává...“ a myslím na Myslbekovu sochu sv. Anežky, stojící u sv. Václava na Václavském náměstí v Praze a v duchu procházím prostory Anežského kláštera.

Medaile je obraz převedený do reliéfu. Tímto obrazem je nám umožněno nahlédnout do věčnosti, neboť nás směruje k Pánu a ke Spasiteli. Sochu sv. Anežky od Josefa Václava Myslbeka jsem již dlouho nosil ve svém srdci, protože Anežčin život byl čistý a ušlechtilý. Její oči jsou nabité ranním sluncem modlitby, laskavost jí ulpěla na rtech.

Jan Werich zmínil v jedné své pohádce, že nejtěžší činnost na světě je proměňovat slova v činy, a to se sv. Anežce podařilo. Její dílo je nepřehlédnutelná část našich dějin.

Studoval jsem v Praze na AVU, kde Myslbekovy sochy vznikaly.

Při tvorbě této medaile jsem se inspiroval sochou sv. Anežky od tohoto velkého Mistra českého a světového sochařství. Myslbek, když modeloval sochu, dělal vždy figuru bez šatů a vycházel z ideálních proporcí antických soch. Draperii-šaty přidal později. Antika vytvořila obraz člověka dokonalého, ale díky mnohobožství jeho osud skončil vždy tragédií, bezvýchodně. Až křesťanství nabídlo člověku plnost života, svobodný prostor a východisko.

Mojí ideou bylo vytvořit portrét ženy-princezny, ponořené do modlitby. Její oči jsou zalité ranním sluncem, neboť tehdy začala její modlitba. Jedna ruka, kterou vidíme, znázorňuje oddanost celého jejího těla i duše Kristu. Ruka, to je viditelné znamení pomoci. Ruka pomáhá měnit slova a myšlenky v činy. Pomáhala nemocným a opuštěným a zajímala se o ty lidi, o které nemá nikdo zájem, stejně jako současný papež František. Dobrý skutek pro druhého byl její program. Pro mne je sv. Anežka velkým vzorem srdečného člověka.