Základní údaje
| Poznámka 1 | Vladimír Boudník patří k ojedinělým solitérům českého poválečného umění. Svým experimentálním přístupem k tvůrčímu procesu a důrazem na samotný fyzický akt tvorby, které se uplatnily v nových grafických technikách z padesátých let, jako je aktivní, strukturální nebo magnetická grafika, přinesl do umění zcela nové principy. Již od konce 40. let 20. století se Boudník svými manifesty explosialismu a akcemi v pražských ulicích jednoznačně vyčlenil z kontextu dobové umělecké tvorby. |
| Poznámka 2 | Extrémní osobní citlivost a fyzický až tělesný přístup k aktu tvorby jej vedly k experimentování s materiály a technikami, které přesahovaly rámec,
v němž bylo výtvarné umění této doby chápáno. Předjímaly budoucí vývoj českého informelu a akčního umění a napojovaly se na mezinárodní paralely, které však Boudník v té době neznal. |
Popis
O autorovi
Vladimír Boudník, narozený 17. března 1924 v Praze a zesnulý 5. prosince 1968 v témže městě, byl významným českým grafikem a malířem, který se stal průkopníkem uměleckého směru zvaného explosionalismus. Již během svého vzdělávání na Státní grafické škole v Praze pod vedením profesora Rudolfa Beneše si osvojil netradiční přístup k umění.
Za druhé světové války byl Boudník nasazen v Německu a po válce pracoval v ČKD Vysočany. Bylo to právě v tomto průmyslovém prostředí, kde nacházel inspiraci a materiál pro svou netradiční tvorbu. Zvláštní odstřižky plechu, zlomené pilníky, šrouby a raznice se stávaly surovinami pro jeho díla. Vynikal v aktivní grafice, kde vlisovával různé materiály do plechových plátů, ze kterých poté tiskl své grafiky. Jeho magnetické grafiky, kde používal kovové piliny a magnety, byly stejně unikátní.
Není náhoda, že Boudníkův vztah k umění byl tak hluboký a osobní. V rámci svého explosionalizmu se často věnoval akčnímu umění a happeningům. Na zdech pražských domů vytvářel abstraktní kresby, k čemuž ho inspirovaly náhodné skvrny a odchlíplá omítka. Jeho tvorba, plná existenciálních motivů a hlubokého vztahu ke světu, předznamenala nástup informelu, směru čistě abstraktního.
Přestože svá díla neprodával, ale rozdával je svým přátelům a kolegům, získal si uznání a pozornost veřejnosti. Jeho první autorská výstava se konala v dělnické kantýně a poslední v roce 2007 v Domě U Zlatého prstenu v Praze.
Boudníkův život byl plný kontrastů a tragiky. Jeho smrt oběšením v prosinci 1968 byla důsledkem neúspěšného pokusu o simulaci pocitů strangulace. Jeho blízkým přítelem byl spisovatel Bohumil Hrabal, který na něj často vzpomínal ve svých dílech, zejména v povídce "Něžný barbar", kde líčil jejich společný život až po Boudníkovu tragickou smrt.
