František Bílkovský, český akademický malíř, grafik a ilustrátor, se narodil 10. srpna 1909 v Mrákotíně u Telče. Jeho celoživotní láska kreslila jej k okouzlení z koní, což se promítalo do celé jeho umělecké tvorby. Jako student telčské reálky projevoval výtvarné nadání, které podnítil vliv malíře Antonína Václava Slavíčka.

Po maturitě na reálce v Telči odešel v roce 1928 do Brna, kde pracoval jako geodetický technik až do svého odchodu do důchodu. Stálé zaměstnání mu poskytlo existenční jistotu a umožnilo mu věnovat se vlastní umělecké tvorbě.

Veřejnosti se poprvé představil v roce 1926 ve studentském časopise. František Bílkovský si osvojil a dovedně využíval téměř všechny známé grafické techniky, s citem pro námět. Mezi jeho oblíbené techniky patřila litografie, lept, suchá jehla a akvatinta.

Bílkovský vytvořil asi 400 ex libris a několik stovek novoročenek, které jsou dodnes vyhledávány sběrateli drobné grafiky. Jeho tvorba zahrnuje náměty z přírody Vysočiny a ilustrace, kterými zdobil 115 knih. Jeho díla jsou k nalezení ve sbírkách Národní galerie v Praze, Moravské galerie v Brně a dalších institucí. Stálou expozici Františka Bílkovského provozuje Městské muzeum a galerie v Dačicích od roku 1977.

František Bílkovský zemřel 18. října 1998 v Brně a byl pohřben v rodném Mrákotíně.