stav díla | dílo významného člena seskupení Šmidrové a jednoho z nejoriginálnějších českých umělců 20. století. Společně s Karlem Neprašem, Bedřichem Dlouhým a Janem Koblasou vyznával Jaroslav Vožniak estetiku divnosti, jež byla definována jako „zvláštní forma posurrealistického symbolismu, proměněná v nástroj bdělé imaginace ve službách niterných vizí i kritického vyrovnávání se společenskou realitou." (Jan Kříž, Šmidrové) Na počátku 90. let vynikala Vožniakova díla příklonem k abstrakci, kde lze identifikovat reminiscenci Pollockova abstraktního expresionismu. S využitím litých syntetických barev v odstínech tlumené žluté se Vožniak soustředil především na záznam a stopu samotné abstraktní energie, vynikající především svým harmonickým a meditativním účinkem |