Tento reprezentativní olej na lepence je mistrovskou ukázkou zralé tvorby Františka Kavána, klíčové postavy Mařákovy školy. Dílo spadá do autorova vyhledávaného období, kdy se po symbolistní etapě vrátil k ryzímu realismu rodného kraje. Kaván se zde projevuje jako nekorunovaný mistr zimního šerosvitu; s bravurou zachycuje prchavý okamžik tání pod olověnou oblohou, kde sněhová pokrývka rozehrává nekonečnou škálu perleťových a zemitých valérů.

Kompozičním i emocionálním středem je venkovské stavení v mírném svahu, ztvárněné uvolněným, gestickým rukopisem s přesným detailem. Autenticitu a vysokou galerijní kvalitu díla potvrzuje konzultace s PhDr. Michaelem Zachařem. Pro náročného sběratele mařákovců jde o výjimečnou akvizici s nezaměnitelným geniem loci Vysočiny.

František Kaván se narodil 10. září 1866 ve Víchovské Lhotě. Po maturitě se rozhodl pro studium malířství na pražské Akademii výtvarných umění, kde studoval v krajinářském ateliéru pod vedením Julia Mařáka. Během svých studií se vyznačoval zaměřením na barvu a přikláněním se od náladovosti k realitě.

Byl významným českým malířem-krajinářem, ale také básníkem a překladatelem z ruštiny. Ve svém díle zachycoval především krajinu rodného kraje, zejména Krkonoše, Českomoravskou vrchovinu a Železné hory. Po realistickém začátku se v letech 1895–1899 přikláněl k symbolismu, avšak po roce 1900 se opět vrátil k čisté krajinomalbě s impresivně laděným realismem. Byl známý především svými zimními motivy.

František Kaván si během své kariéry vybudoval renomé jednoho z nejdůležitějších českých krajinářů, vedle jmen jako byli Otakar Lebeda a Antonín Slavíček. Jeho díla jsou dnes mimo jiné zastoupena ve sbírce pražské Národní galerie.

V osobním životě se František Kaván oženil dvakrát. Poprvé v srpnu 1896 s Helenou Váňovou, která byla jeho životní oporou až do své smrti v roce 1926. Poté, v květnu 1930, se oženil s Pavlínou Šírovou, vdovou po pardubickém malíři Janu Šírovi.

František Kaván zemřel 16. prosince 1941 v Libuni, kde je také pochován.