Marino Marini se narodil 27. února 1901 v italském městě Pistoia. V šestnácti letech začal studovat kresbu a malbu na umělecké Akademii ve Florencii. První sochy vytvořil v roce 1922, a o sedm let později byl požádán, aby se stal vedoucím ateliéru sochařství na umělecké škole Villa Reale v Monze. V roce 1932 měl svou první autorskou výstavu v Miláně, což mu vyneslo pozornost umělecké kritiky.

V průběhu 30. let podnikl několik cest po Evropě a navázal kontakty s významnými umělci, včetně Chirica, Kandinského, Mailloa, Picassa, Braquea a Laurense. V roce 1935 získal první cenu za sochařství na Římském quadrienále. V roce 1938 se oženil s Mercedes Pedrazzini a jejich vztah trval až do konce jeho života.

V roce 1940 opustil Monzu a stal se profesorem na Fakultě sochařství Akademie v Turíně. Během druhé světové války se uchýlil do exilu ve Švýcarsku a setkával se s dalšími významnými umělci. Po válce se vrátil do Itálie a vyučoval na Akademii Brera v Miláně.

Marino Marini získal širokou mezinárodní pozornost a úspěch. V roce 1952 obdržel hlavní cenu na Benátském bienále, a roku 1959 vytvořil obrovskou sochu jezdce na koni pro náměstí v Haagu. Měl také významné výstavy v New Yorku a dalších městech po celém světě.

V roce 1968 byl oceněn nejvyšším německým vyznamenáním Orden pour le Mérite fur Wissenschaften und Kunst. Zemřel ve Viareggiu 6. srpna 1980. Jeho dílo a odkaz jsou zachovány v různých institucích, včetně Centra dokumentace prací Marino Mariniho v jeho rodišti v Pistoii.