Jan Skácel byl významným českým básníkem a prozaikem s hlubokým vztahem k Moravě. Narodil se 7. února 1922 ve Vnorovech.

 Během druhé světové války byl nasazen na říšské stavby v Rakousku. Po válce studoval češtinu a ruštinu na Masarykově univerzitě v Brně, ale studia nedokončil. Pracoval jako kulturní referent a později šéfredaktor kulturní revue. Po roce 1969, kdy byl zakázán, publikoval svá díla pouze v samizdatu a exilové literatuře. Teprve od roku 1981 se jeho díla začala opět oficiálně vydávat.

Skácelovo dílo reflektovalo moravskou identitu a etická témata. Zemřel na rozedmu plic, ačkoliv se nedožil sametové revoluce, byl významnou postavou české literatury.

Zemřel 7. listopadu 1989 v Brně.